Zmaj Fizir FN
Zmaj Fizir FN tzn. Fizir Nastavni neboli instruktážní Fizir (srbsky Змај Физир ФН) byl vojenský cvičný letoun vyvinutý v Království Jugoslávie na přelomu 20. a 30. let 20. století. Tento jednomotorový letoun navrhli konstruktéři Rudolf Fizir (1891–1960), Dušan Stankov a Ivan Rukavina.[1] Zmaj Fizir FN byl nejvíce používaný cvičný letoun jugoslávským královským letectvem a to až do roku 1941. Po válce byl především pro výcvik využíván až do roku 1950, kdy byl postupně nahrazen letounem Ikarus Aero 2.[2]
Zmaj Fizir FN | |
---|---|
Fizir FN s motorem Walter NZ-120 | |
Určení | cvičný letoun |
Výrobce | Zmaj, Rogožarski, Albatros |
Šéfkonstruktér | Rudolf Fizir, Dušan Stankov, Ivan Rukavina |
První let | květen 1929 |
Zařazeno | 1931 |
Vyřazeno | 1950 |
Uživatel | Jugoslávské královské letectvo |
Výroba | 1931–1943 |
Vyrobeno kusů | 206 + 4 hydroplány |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vznik a vývoj
Fizir FN navrhl tým vedený Rudolfem Fizirem. Prototyp byl vyroben v jeho továrně Petrovaradin (Novi Sad) v roce 1929, poprvé vzlétl v květnu 1929 na letišti Jugovicevo. Továrna Rudolfa Fizira však neměla kapacitu pro průmyslovou výrobu letadel. Jejím úkolem bylo navrhovat a stavět prototypy. Ačkoli to byla malá továrna, sehrála důležitou roli při budování jugoslávského letectví. Především se jednalo o výchovu leteckých inženýrů, kteří později hráli důležitou roli v jugoslávském leteckém průmyslu. Bylo zde navrženo mnoho úspěšných letadel a postaveny jejich prototypy, které byly později vyráběny v jiných, jugoslávských leteckých továrnách.[2] V čase kdy letadlo bylo již ve výrobě, podstoupilo několik úprav. Letadlo bylo neustále vylepšováno, takže existuje několik podtypů těchto letadel, v závislosti na nainstalovaných motorech.[3]
Z těchto důvodů se o vlastní výrobu těchto letounů podělily tři jugoslávské společnosti, výrobci letadel. Byly to Fabrika aeroplana i hidroaviona Zmaj A.D. (Zemun),[4] Prva Srpska Fabrika Aeroplana Živojin Rogožarski (Bělehrad) a Albatros (Sremska Mitrovica). První tři letadla vyrobila letecká továrna Zmaj pro Aero Club.[5] S ohledem na vynikající letové vlastnosti se jugoslávské letectvo rozhodlo využít toto letadlo s cílem nahradit dříve používaná školní letadla. Od začátku roku 1931 společnost Zmaj vyrobila prvních 20 letadel řady Fizir FN s hvězdicovým motorem Walter NZ-120 a 10 s řadovým motorem Mercedes o výkonu 120 HP. Do roku 1939 vyrobila továrna Zmaj 137 letounů, Rogožarski 40 a v roce 1940 továrna Albatros vyrobila dalších 20 letadel tohoto typu. Výroba posledních deseti letadel Fizir FN pro chorvatské letectvo začala v továrně Zmaj v roce 1943, ale ty již nebyly před koncem války Chorvatsku dodány, ale byly dokončeny až po osvobození Titovými partyzánskými vojsky AVNOJ během bělehradské operace v říjnu 1944. Využity byly nově budovaným jugoslávským letectvem.[6]
Před válkou si jugoslávské námořní letectvo objednalo čtyři hydroplány ve verzi Hydro Fizir FN s plováky a výkonnějším motorem Walter Mars o nominálním výkonu 145 k/107 kW. Byly vyrobeny 4 letouny, které byly označovány jako „Malý Fizir“ nebo „Fizir Mars“. Protože Fizir FN byl spolehlivý, snadno létatelný a udržovatelný, zůstal v provozu i několik let po válce. Byl využíván pro výcvik pilotů, vojenských i civilních. Letoun byl mj. vystaven na I. Mezinárodní letecké výstavě v Bělehradě ve vojenském pavilonu (1938).[7]
Popis letounu
Fizir FN měl výjimečnou stabilitu při nízkých rychlostech, což je jedna ze základních vlastností pro cvičná letadla. Fizir FN byl jednomotorový dvoumístný dvouplošník s otevřenými kokpity v tandemovém uspořádání. Trupu a křídla byla vyrobena z lakovaného dřeva a potažena plátnem.
Křídla, s dvojicí vzpěr na každé straně, byla na koncích zaoblena a vztlakové klapky byly umístěny na dolních a horních křídlech. Podvozek byl upevněn k ose závěsu, vzadu standardní ostruha. Pro tlumení nárazů byly použity buď vinuté pružiny a guma (starý typ) nebo opískovanými prstenci (pozdější typy). Hlavní výrobní série byla osazena motory Walter NZ-120, které byly od roku 1927 licenčně vyráběny v bělehradské továrně (pobočce firmy Walter) Svetozar Vlajkovič i komp.[8]
Hydroplány FN-H byly osazeny silnějším motorem Walter Mars I, což byl nástupce motoru Walter NZ-120. Tyto letouny byly konstrukčně upraveny. Nosná plocha křídel byla zmenšena na 27 m2, vzletová hmotnost se snížila na 1120 kg, maximální rychlost se zvýšila na 152 km/h, rovněž tak cestovní rychlost na 140 km/h. Dostup pro tento typ letounu byl snížen na 3950 m. Do této výše letoun vystoupal za 51 minut.[9]
Použití
Toto školní letadlo bylo nejvíce využíváno pro základní výcvik vojenských pilotů, ale první tři vyrobené letouny byly používány jugoslávským aeroklubem. Byly zapsány do leteckého rejstříku v červnu 1930 s imatrikulacemi UN-PAL/YU-PAL, UN-PAK/YU-PAK a UN-PAM/YU-PAM. Další letouny získal aeroklub v letech 1935–1938. Celkem v aeroklubu létalo 20 strojů.[10]
V roce 1931 se 2 letouny Fizir a jeden DH.60 Moth zúčastnily I. mezinárodního leteckého mítinku, který se uskutečnil od 1. do 3. května v Plzni. Vlastni program zahajoval hvězdicový slet, v němž byly měřeny rozdíly v časech příletů. Pro tuto soutěž věnoval prezident republiky T.G.Masaryk čestnou cenu, kterou získal předseda jugoslávského královského aeroklubu Ing. Vladislav Sondermayer (DH Moth), zatímco druhé a třetí místo těsně za ním obsadili piloti dr. A. Mitrovič a D. Stanisavljevič (oba na Fizir). Mitrovič získal i čestnou cenu ministerstva zahraničních věcí a Slanisavljevič cenu ministerstva veřejných prací.[11]
Hlavním odběratelem však bylo Jugoslávské královské letectvo (Vazduhoplovstvo Vojske Kraljevine Jugoslavije), které jich postupně získalo do užívání 190. Především je využívala pilotní škola v Pančevu. Dosud nebyly nalezeny žádné údaje o bojovém použití letadla Fizir FN během invaze do Jugoslávie v dubnu 1941. Je jen známo, že téměř všechna letadla přežila dubnovou válku a většina z nich byla předána Itálii. Během války byly využívány i Chorvatskem (Letectvo nezávislého státu Chorvatsko, Zrakoplovstvo Nezavisne Države Hrvatske). V chorvatském letectvu se uvádí používání 20 strojů FN. Italské královské letectvo, Regia Aeronautica tyto letouny využívalo především v albánské válce v boji proti partyzánům.[12]
Dochované exempláře
V bělehradském Muzeu jugoslávského letectví (Muzej Jugoslovenskog Vazduhoplovsta) je vystaven Zmaj Fizir FN (imatrikulace YU-CAY, výr. č. 9009) s motorem Walter NZ-120. Jedná se o letoun z poslední série z roku 1943 vyráběné v továrně Zmaj v Zemunu. V roce 1947 bylo letadlo spolu se zbývajícími letadly tohoto typu převedeno do národního aeroklubu, získalo civilní imatrikulaci YU-CAY. Tento Fizir FN se používal pro výcvik a pro tahání kluzáků až do konce padesátých let. Letadlo 9009/YU-CAY bylo zařazeno do sbírky leteckého muzea v roce 1962 a bylo obnoveno se značkami leteckých sil Jugoslávie.[1]
Hydroplán Zmaj Fizir FN-H je vystaven v Technickém muzeu (Tesla Museum) v Záhřebu. Tento letoun létal s imatrikulací YU-CGO v aeroklubu Rijeka.
Varianty
Verze a počty letounů dle[13]
- Fizir FN (Mercedes) – s řadovým motorem Mercedes o výkonu 120 k/88 kW, 10 letounů
- Fizir FN (Walter NZ) – s hvězdicovým motorem Walter NZ-120, 196 letounů
- Fizir FN-H (Walter Mars) – plovákový letoun (hydroplán) s hvězdicovým motorem Walter Mars, 4 letouny
Uživatelé
- Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
- Jugoslávské královské letectvo (206 letadel) a námořní letectvo (čtyři hydroplány)
- Jugoslávský královský aeroklub
- Chorvatsko
- Letectvo nezávislého státu Chorvatsko (Zrakoplovstvo Nezavisne Države Hrvatske, 1941–1943): 20 letounů bývalého Jugoslávského královského letectva
- Italské království
- Regia Aeronautica: několik letadel bývalého Jugoslávského královského letectva bylo použito během války v Albánii
- Jugoslávie
- Jugoslávská armáda
- Jugoslávský aeroklub
Specifikace
Technické údaje
- Osádka: 2 (instruktor, žák)
- Rozpětí: 11,20 m
- Délka: 8,80 m
- Výška: 3,10 m
- Nosná plocha: 32,50 m2
- Hmotnost prázdného letadla: 820 kg
- Vzletová hmotnost: 1 426 kg
- Pohonná jednotka:
- pístový hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Walter NZ-120 o vzletovém výkonu 135 k (99,3 kW) při 1750 ot/min a jmenovitém výkonu 120 k (88,3 kW) při 1400 ot/min
- pístový hvězdicový vzduchem chlazený devítiválcový motor Walter Mars o vzletovém výkonu 155 k (115,6 kW) při 1800 ot/min a jmenovitém výkonu 145 k (107 kW) při 1750 ot/min
- Vrtule: dvoulistá dřevěná vrtule s pevným nastavením
Výkony
- Maximální rychlost: 142 km/h
- Cestovní rychlost: 120 km/h
- Praktický dostup: 6 500 m
- Dolet: 540 km
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zmaj Fizir FN na anglické Wikipedii a Физир ФН na srbské Wikipedii.
- Fizir FN (anglicky) [online]. Bělehrad: muzejvazduhoplovstva.org.rs [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- -, Dušan. Физир ФН (srbsky) [online]. vazduhoplovnetradicijesrbije.rs, 2014-03-22 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- С. Микић: Историја југословенског ваздухопловства. (srbsky), Шт. Д. Грегорић, Београд 1933.
- AUBRECHT, Richard. Fabrika aeroplana i hidroaviona Zmaj AD [1927-1946] [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2010-11-02 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- Cedomir Janic, Ognjan Petrovic: Století sportovního letectví v Srbsku . Aerokomunikacije, Bělehrad 2011, s. 1-16.
- Петровић, O. (2004). Војни аероплани Краљевине СХС / Југославије (Део II: 1931–1941.), (srbsky). Београд: МВЈ Лет 3
- KALVA, Jaroslav. MEZINÁRODNÍ LETECKÁ VÝSTAVA V BEOGRADĚ. Letectví. Červenec 1938, roč. XVIII. (1938), čís. 7, s. 265–270. Dostupné online.
- Továrna Walter v Jugoslávii. Československý legionář. 6.1.1928, roč. 10. (1928), čís. 1, s. 4. Dostupné online.
- Katalog motorů Walter a jejich použití na letadlech, Publisher: Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory, Vol. 1933, 140 p., p. L15
- Civil Aircraft Register - Yugoslavia (anglicky) [online]. airhistory.org.uk [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- I. mezinárodní letecký meeting a kongres Aeroklubu RČs. a klubů přidružených v Plzni ve dnech 1. až 3. května 1931. Letectví. Květen 1931, roč. XI. (1931), čís. 5, s. 158–161. Dostupné online.
- Fizir FN [online]. Уголок неба (airwar.ru), 2016 [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.
- Isaić, Vladimir; Frka Danijel (2010.). „Nákup hydroplánů v období 1921–1940“ (anglicky)). Námořní letectví na východním pobřeží Jaderského moře v letech 1918–1941 (svazek 1). - {CRO} - Záhřeb: Tko zna zna. str. 147–148. ISBN 978-953-97564-6-6
- Janić, Čedomir, Rogožarski AŽR , Aeromagazin (srbsky), 17 , s. 34, ISSN 1450-6068
Literatura
- (německy) FRIEBERTSHÄUSER, Kay (2013), Geschichte der Luftfahrt: Flugzeugtypen von 1903 bis heute, tredition, 336 s., ISBN 9783849545895
- (anglicky) COHN, Ronald (2013), Zmaj Fizir Fn, Onyx, 101 s., ISBN 978-5-514-63107-0
- (anglicky) JANIĆ, Čedomir; PETROVIĆ, Ognjan (2011). The Century of Sport Aviation in Serbia. Beograd: Aerokomunikacije.
- (srbsky) PETROVIĆ, Ognjan (2004), Vojenská letadla Království SHS/Jugoslávie (Војни аероплани Краљевине СХС/Југославије), část II: 1931–1941, Let č. 3/2004, Bělehrad
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Zmaj Fizir FN na Wikimedia Commons
- (rusky) Zmaj Fizir FN Лёгкий учебный самолёт na aviamor.net
- (anglicky) Zmaj Fizir FN na spottingmode.com
- (anglicky) Rogožarski Fizir FN, Zmaj Fizir FN na all-aero.com
- (anglicky) Fizir FN na yumodelclub.tripod.com
- (anglicky) Zmaj Fizir FN na histaviationcom
- (anglicky) Yugoslavian Military Aircraft: 1924 to 1999 – Jugoslavensko Ratno zrakoplovstvo na youtube.com