Zlín Z-XIII

Nejúspěšnějším letadlem Baťovy zlínské letecké továrny byl sériově vyráběný model Z-XII. Po něm měl být vyráběn rychlý kurýrní letoun Z-XIII. Jeho konstrukcí byl opět pověřen konstruktér Jaroslav Lonek. Byl vyvinut jednak jako rychlý cestovní pro soutěže a také jako kurýrní letoun pro rychlé spojení manažerů a přepravu zásilek společnosti Baťa.[2] Prototyp létal s imatrikulací OK-TBZ od 9.8.1937.[3]

Letoun s motorem Walter Major 4 o výkonu 88/96 kW (120/130 k) a francouzskou stavitelnou vrtulí Ratier byl zalétán na jaře 1937 šéfpilotem Švábem a později s ním létal zkušební pilot mjr. Ján Ambruš. Základní model byl jednomístný, kde pilotní prostor byl posunut za těžiště letounu a v těžišti letadla nad křídlem byl prostor pro přepravovaný náklad. Tato konstrukce mohla být později alternativně měněna, kdy jednoduchou výměnou krytů šlo letoun upravit na dvousedadlový.

Zlín Z-XIII, prototyp (1937)

Letoun měl celodřevěnou konstrukci včetně kormidel. Křídla s lichoběžníkovým půdorysem a se zakulaceným okrajem byla dřevěná, dvoupodélníková a dýhovaná. Jako první civilní letadlo v Československu dostal Zlín XIII vztlakové klapky.[4] Dřevěný trup byl eliptického tvaru o značné hloubce s klenutím pro výhled pilota z kokpitu. Pevný podvozek s aerodynamickými kryty vidlic a brzděných kol byl odpérován spirálovou pružinou. Stabilní ostruha byla zachycena na posledních dvou přepážkách trupu.

Na první přepážce s protipožární stěnou odpředu bylo kloubově uchyceno motorové lože z Mannesmannových trubek. Motor Walter Major 4 byl uložen ve čtyřech gumových závěsech. Olejová nádrž byla umístěna pod motorem, benzínové nádrže v trupu letadla.[5]

Letoun vyžadoval dobré letiště s dostatečně dlouhou rozjezdovou dráhou pro tehdy vysokou přistávací rychlost 140 km/h a pro vysoké plošné zatížení na něm mohli létat jen velmi zkušení piloti.[6]

Zlín Z-XIII a Ján Ambruš (1937)

Letoun překvapoval vysokými výkony i svým moderním vzhledem. Prototyp pilotovaný mjr. Jánem Ambrušem se měl v srpnu 1937 zúčastnit závodu Circuit de l'Est, který uspořádaly tři francouzské aerokluby jako Grand prix de l'Aero-club de France. Propozice závodu byly pro tento letoun příznivé, a proto se Zlínská letecká společnost rozhodla závod tímto letounem obeslat. Letoun dosahoval rychlosti až 350 km/h, což dávalo dobré předpoklady pro úspěch v závodě. Pro technické potíže a povětrnostní překážky však přiletěl J. Ambruš na místo určení, letiště Vittel u Épinalu, po stanovené době (12. srpna do 12 hodin) a k vlastnímu závodu nebyl připuštěn. Předvedl alespoň tento letoun nejenom v místě konání závodu, ale i v Paříži (Aero-club Rolland Garros) a ve Štrasburku.[7]

Po německé okupaci byl s letounem Zlín Z-XIII plánován úlet do Království Jugoslávie a pilotem měl být později úspěšný bombardovacípilot Alois Šiška. Těsně před plánovaným startem letounu z akce pro podezření z vyzrazení sešlo.[8] Podle jiné verze byl v den akce gestapem zatknut hangármistr, a proto z celého plánu sešlo.

V dopravní hale NTM v Praze

Druhou světovou válku prototyp přečkal ukrytý v hangáru, kde jej zamaskovali Baťovi technici. Přitom na něj pro jistotu namalovali i hákové kříže.[9] Po válce byl tento jediný prototyp předán do sbírek Národního technického muzea v Praze. V letech 1989–1990 byl renovován a umístěn v stálé expozici v dopravní hale.[1]

V roce 2007 zahájila společnost „Historická letka republiky Československé“ stavbu věrné repliky letounu Zlín-XIII.[6] Replika by měla být věnována památce tří lidí: konstruktéru Jaroslavu Lonkovi, donátorovi projektu Janu Antonínu Baťovi a pilotu Jánu Ambrušovi.[10] Realizace projektu však nebyla dokončena.[8]

Údaje dle[5][11]