Zikmundova vila

• Projektant: firma Baťa, a. s.[5]
• Stavitel: Baťův podpůrný fond[5]
• Architekt: neznámý[6]
• Povolení ke stavbě: 10. 5. 1934[6]
• Kolaudace: 26. 9. 1935[6]

Původně úřednický domek (jak je uvedeno ve Statistice staveb fy Baťa[5]), byl klasickou ukázkou funkcionalistické architektury. Oproti jiným baťovským stavbám jej ale odlišoval např. nárožní arkýř, zakrytí cihel břízolitovou omítkou, nebo užití pásového okna. V interiéru, který se skládal ze suterénu, přízemí a jednoho patra, se mezi nečekané prvky řadil kruhový sloup umístěný ve středu arkýře. Prvek příznačný pro zlínská veřejná prostranství se v rodinném domě objevil na přímou žádost dr. Josefa Januštíka a jeho funkce byla především symbolická.[1] Vnitřní členění domu odpovídalo společenské roli jeho obyvatel. V přízemí se nacházela společenská místnost, jídelna, technické zázemí (kuchyň, spíž, pokoj pro služebnou, toaleta). V patře pak dvě ložnice, pokoj pro hosta, šatna, koupelna a terasa. Suterén zahrnoval prádelnu, garáž, sklad na potraviny, sušárnu, kotelnu a sklad na palivo.[7]

• Narození: 16. 9. 1880, Spytinov – dnes Spytihněv
• Úmrtí: 8. 3. 1963, Praha
• Ocenění: Zlatý záslužný kříž, Válečný kříž Za občanské zásluhy 2. třídy[8]

Okresní hejtman v Uherském Hradišti (1919–1935), první hejtman Zlínského okresu (1935–1942), vládní rada.[9]

• Narození: 28. 2. 1886, Plzeň
• Úmrtí: 15. 7. 1975, Praha
• Ocenění: Skautská láska, Syrinx (zlatý stupeň), Stříbrný trojlístek

Hospodářská ředitelka válečného lazaretu v Uherském Hradišti, skautská náčelní země Moravskoslezské. Dcera herečky Národního divadla Marie Laudové a říšského a zemského poslance Ignáta Hořici. Z prvního (rozvedeného) manželství s Rudolfem Klossem měla syna Elmara.[8]

• Projektant: Státní ústav pro projektování závodů lehkého průmyslu Gottwaldov[10]
• Architekt: Zdeněk Plesník[10]
• Povolení k přestavbě: 1. 7. 1953[10]
• Kolaudace: 4. 1. 1954[10]

Západní pohled na Zikmundovu vilu (2021)

V roce 1953, kdy vilu od Elmara Klose odkoupil (18. 3. 1953[10]) cestovatel Miroslav Zikmund, prošel dům rozsáhlou adaptací, jejímž výsledkem je Zikmundova vila v dnešní podobě. Díky úzké spolupráci architekta Zdeňka Plesníka s novým majitelem vznikl silně individualizovaný prostor. Rozšířením původního arkýře a přístavbou jídelního koutu napojeného na venkovní terasu, nabyl dům ikonického tvaru. K jasné rozpoznatelnosti přispělo také užití prefabrikovaných betonových panelů po obvodu arkýře a terasy. Proměnou prošla i vnitřní dispozice domu, který musel nově plnit také funkci pracoviště. Tuto část reprezentuje především knihovna propojená s obývacím pokojem v přízemí domu, fotokomora, fotolaboratoř a soukromá pracovna v patře. Obytnou sekci tvoří tři na sebe navazující ložnice (osobní, pro hosty a dětský pokoj), kuchyň s technickým zázemím (spíž, mandl, toaleta) a koupelna propojená s domácí tělocvičnou. Suterén i nadále plnil funkci garáže, kotelny, prádelny, skladu potravin. Přibyla ale místnost pro trezor a pro uložení části archivu.[10]

Unikátnost Zikmundovy vily spočívá mimo jiné v bezvadně zachovaném původním mobiliáři z 50. let. Pod jeho návrhem se podepsal designér Miroslav Navrátil, který vycházel z předurčených dispozic od architekta Zdeňka Plesníka. Výběr nábytku výrazně ovlivnil i majitel domu, Miroslav Zikmund, který měl o vybavenosti své domácnosti jasnou představu. Výsledkem spolupráce uvedených tří osobností je vzdušný a zároveň beze zbytku využitý interiér, jemuž dominují úložné prostory a série ohýbaného nábytku z lepené dýhy. K jeho výrobě využil Navrátil svou znalost technologie z výroby lyží a saní (díky stejnému postupu vznikly i designové lampy s otočným ramenem v obývacím pokoji a pracovně). Křesla a stolečky ve společenské části domu doplňuje modulový systém snadno rozpojitelných sedáků, z nichž lze snadno vytvářet odlišné variace. Volba materiálů byla kvůli poválečnému nedostatku značně omezená. Napříč vilou se tak prolíná kombinace světlého jasanového dřeva a béžové plastové fólie. Opakujícím se prvkem jsou i tzv. zubatky – vlněné nákližky z dýhy, které umožňují flexibilní usazení polic dle výšky uloženého obsahu v dané skříni. Mezi další technické zajímavosti se řadí např. vysouvací projekční plátno v knihovně, oboustranná mapa v pracovně, modulární výstavní stěna v obývacím pokoji nebo výtah na předměty vedoucí z koupelny v patře přes kuchyň do suterénu. I když byla podobným nábytkem vybavena také domácnost Jiřího Hanzelky a Zdeňka Plesníka, jeho ucelenou sadu je dnes možné spatřit pouze v Zikmundově vile.[1]

Zikmundovu vilu obklopuje zahrada o výměře téměř 9 000 m². Na jejím zakládání se v r. 1934–1935 aktivně podílela první obyvatelka domu, Marie Januštíková. Coby zemská skautská náčelní milovala přírodu. Zahradu si tak přála v podobě lesoparku, ve kterém nechybělo ani táborové ohniště. Pro chodníky a schodiště v okolí domu byl zvolen namísto dlažby kámen, který podtrhoval vjem lesního prostředí.[8] Koncept zahrady zůstal zachován i po příchodu nového majitele, Miroslava Zikmunda. Díky detailní evidenci, kterou si o údržbě pozemku od začátku vedl, lze zpětně vysledovat průběh výsadby i kácení v okolí vily po dobu téměř sedmdesáti let.[11]