Zemětřesení v Kaskádské subdukční zóně 1700

Západ USA je součástí tzv. Pacifického ohnivého kruhu. Jedná se o 40 000 km dlouhé pásmo ve tvaru podkovy, obklopující téměř celý Tichý oceán, kde se nachází přes 400 sopek a odehrává se 90% všech zemětřesení na Zemi. Kaskádská subdukční zóna je 1 000 km dlouhý podmořský zlom, táhnoucí se od ostrova Vancouver k mysu Mendocino v severní Kalifornii. Oceánská tektonická deska Juan de Fuca se neustále pohybuje směrem na východ ke kontinentální severoamerické desce, pod kterou se podsouvá. Tento pohyb, trvající zhruba 200 milionů let, dosahuje přibližně 40 mm za rok. To má za následek seismickou a sopečnou činnost.

Zemětřesení se událo přibližně ve 21:00, dne 26. ledna 1700. Ačkoliv z té oblasti neexistují žádné písemné zmínky, byl čas pohromy odvozen z japonských záznamů, jenž evidovaly asi 3metrovou tsunami, kterou záhadně nepředcházelo žádné zemětřesení.[3]

Nejdůležitějším vodítkem spojující ničivou vlnu v Japonsku s kaskádským zemětřesením, jsou letokruhy zeravů obrovských v Oregonu a Washingtonu. Poslední letokruhy vznikly v roce 1699, tedy za posledního vegetačního období. Dalším důkazem jsou mrtvé pařezy stromů u ústí řeky Copalis ve státě Washington. Ty jsou během přílivu pod úrovní moře, což opět značí pokles pobřeží. Silná vrstva písečného sedimentu datovaná do roku 1700, vyskytující se v určité hloubce na pobřeží, též vykazuje známky ničivé vlny. Anomálie vykazují i jádrové vzorky z oceánského dna a také pozůstatky následných podmořských sesuvů.

O zemětřesení neexistují z území Ameriky žádné písemné záznamy, neboť skupiny místních indiánů využívali k přenosu znalostí jen ústní lidovou slovesnost a noví kolonisté Ameriky sem ještě nedorazili. Vyprávění, líčící obrovské chvění země a následnou záplavu, můžeme nalézt ve vyprávění původních obyvatel žijící od Britské Kolumbie až po Kalifornii. Ačkoli se v nich nespecifikuje přesný datum, tak některé z příběhů obsahují časové záchytné body: například odhad kolik generací uplynulo od katastrofy. Legenda kmene Huu-ay-aht popisuje zničení jejich osad v zátoce Pachina krátce poté, co její obyvatelé ulehli ke spaní. Komunita Masit jako jediná v zátoce neutrpěla žádné škody, díky dostatečnému umístění nad hladinu moře. Jiné vesnice byly pohřbeny sesuvy.

• Seznam tsunami