Zielona Góra

Zelená Hora[1][2][3][4][5] (polsky Zielona Góra, německy Grünberg in Schlesien) je město v západním Polsku, sídlo samosprávy (sejmiku) Lubušského vojvodství. Má postavení samostatného okresu a zároveň je sídlem okresu Zelená Hora. Leží na historickém území Dolního Slezska, avšak vazby na zbytek regionu a s tím i slezská identita v posledních desetiletích zeslábly a město je spíše vnímáno jako správní, kulturní a ekonomické centrum oblasti, pro kterou se vzhledem k názvu vojvodství vžilo nepřesné označení Lubušsko. V roce 2019 zde žilo 141 222 obyvatel.[6]

Zelená Hora
Zielona Góra
Radnice a Staré náměstí

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice51°56′ s. š., 15°30′ v. d.
Nadmořská výška154 m n. m.
StátPolsko Polsko
VojvodstvíLubušské
Okresměstský okres
Zelená Hora
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha278,3 km²
Počet obyvatel141 222 (2019)
Hustota zalidnění507,4 obyv./km²
Správa
StarostaJanusz Kubicki
Oficiální webwww.zielona-gora.pl
Telefonní předvolba+48 68
PSČ65-001 až 65-950
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zelenohorské vinice a Pavilon palem

Dějiny

První písemná zmínka o Zelené Hoře pochází z roku 1302, v roce 1323 získala městská práva. Jako součást Hlohovského knížectví patřila Koruně království českého, potažmo Habsburské monarchii do roku 1742, kdy po první slezské válce připadla Prusku.

Do roku 1945 byla okresním městem provincie Slezsko a střediskem textilního průmyslu s počtem obyvatel kolem 15 až 25 tisíc, převážně protestantů.

Po druhé světové válce, v níž neutrpěla větší materiální škody, byla přičleněna k socialistickému Polsku. Autochtonní německé obyvatelstvo nahradili polští přesídlenci z tzv. Kresů a osadníci z centrálního Polska. Jako krajské město prošla Zelená Hora v komunistické éře rychlým rozvojem, staré město obklopil prstenec nových sídlišť a počet obyvatel přesáhl v roce 1980 hranici 100 tisíc.

V Zelené Hoře se narodili mj. kalvínští teologové Abraham Scultetus a Bartholomäus Pitiscus, filozof Rudolf Haym, zpěvačka Maryla Rodowicz, novinář Tomasz Lis, raper L.U.C. a polský nacionalistický politik Krzysztof Bosak.

Současnost

Zelená Hora proslula jako „polské hlavní město vína“. Je centrem jedné z nejsevernějších vinařských oblastí v Evropě, kde existence vinic je doložena už začátkem 14. století. Devítidenní zářijové Vinobraní (Winobranie) patří k nejdůležitějším kulturním událostem ve městě.

Do obecného povědomí se dále zapsala díky Festivalu sovětské písně (Festiwal Piosenki Radzieckiej) pořádanému v letech 1965–1989, úspěšnému plochodrážnímu klubu Falubaz, a také v 90. letech jako město kabaretů.

V roce 2001 vznikla spojením Vysokého učení technického a Vysoké školy pedagogické (obojí založeno v 60. letech) Zelenohorská univerzita (Uniwersytet Zielonogórski).

Po připojení osmnácti venkovských obcí v roce 2015 se Zelená Hora stala šestým největším městem Polska podle rozlohy, přičemž dokonce 55 % území tvoří lesy.

Prochází tudy železniční magistrála VratislavŠtětín (viz nádraží Zielona Góra) a rychlostní silnice S3 spojující Baltské moře s Krkonošemi a do budoucna českou hranicí.

Partnerská města

Reference

  1. V polské Zelené Hoře vybouchly desítky plynových sporáků [online]. Novinky.cz, 2010-11-10 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (česky)
  2. Polské město chtělo být jako Hollywood. Peníze ale nevyšly na celý nápis [online]. Český rozhlas, 2018-09-15 [cit. 2021-11-26]. Cit. V polském městě Zelená Hora to mělo být „jako v Hollywoodu“'. Dostupné online. (česky)
  3. PODSKALSKÁ, Jana. Chuť zelenohorského vína a vikingové ve Wolinu. Vydejte se na výlet do Polska [online]. Deník.cz, 2018-09-08 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (česky)
  4. Začalo Vinobraní v Zelené Hoře! [online]. Polish Tourism Organisation, 2020-09-05 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (česky)
  5. ŠTENGL, Michal. Accolade rozšiřuje industriální park v polské Zelené Hoře. Prvním nájemcem je DHL [online]. transport-logistika.cz, 2021-03-04 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (česky)
  6. Polsko v číslech – údaje Hlavního statistického úřadu

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.