Zdena Salivarová

Vystudovala dívčí reálné gymnázium E. Krásnohorské v Praze (odmaturovala v roce 1952) a pak se stala členkou souboru Československého státního souboru písní a tanců, kde působila až do roku 1962. Jako zpěvačka a herečka působila i v pražské Laterně Magice (1961–1962) a divadle Paravan, krátce též coby členka ženské vokální skupiny Inkognito kvartet.

V letech 1965–1968 studovala dramaturgii na Filmové akademii múzických umění v Praze. Hned v roce 1969 opustila i se svým manželem Československo, když se během cesty do Spojených států amerických rozhodli zůstat natrvalo v exilu. V roce 1971 pak Salivarová a Škvorecký založili nakladatelství '68 Publishers, kde pak vydávali především české knihy, které nemohly vycházet v komunistickém Československu.

Roku 1978 byli Škvorečtí zbaveni československého občanství. Zdena Salivarová v Torontu žije dodnes, po listopadu 1989 mohla začít s manželem navštěvovat svou rodnou zemi, v posledních letech mj. i trávili zimy na Floridě.

Roku 1990 byla společně s Josefem Škvoreckým poctěna Řádem Bílého lva za zásluhy o českou literaturu ve světě.

V roce 1993 vydala v nakladatelství '68 Publishers, jako jeho poslední publikaci, příběhy stovky lidí – spisovatelů, lékařů, právníků, novinářů a dalších.

• Pánská jízda, Čs. spisovatel, Praha 1968 – sbírka tří povídek: La Strada, Pánská jízda a Tma
  překlady:
  • do němčiny: La Strada v antologii Zum Beispiel Liebe, Volk und Welt Verlag, 1971
  • do angličtiny: Darkness v Quarterly West, No.16, Spring-Summer 1983, cena Winner of the International Novella Contest, University of Utah

• Honzlová, '68 Publishers, Toronto 1972; 2. vydání 1976; 3. vydání A.T.Publishers, Londýn 1982; 4. vydání Art-Servis, Praha 1990; 5. vydání Academia, Praha 2001
  překlady:
  • do angličtiny: Summer in Prague, Harper & Row, New York 1973
    Summer in Prague, Harvill Press, Londýn 1973
  • do kastilštiny: Verano en Praga, Ayma, Barcelona 1975
  • do katalánštiny: Estiu a Praga, Proa, Barcelona 1975

• Nebe, peklo, ráj, '68 Publishers, Toronto 1976; 2. vydání Atlantis, Brno 1991; 3. vydání Academia, Praha 1991
  Cena Egona Hostovského 1976 za nejlepší českou beletrii psanou v exilu
  překlady:
  • do angličtiny: Ashes, Ashes All Fall Down, Larkwood Books, Toronto 1987
    If Thou Shouldst Mark Iniquities (Kdybys nepravosti vážil, Hospodine) v C.J.Hribal (Ed.): The Boundaries of Twilight, New Rivers Press, 1991
  • zfilmováno Českou televizí, Praha 1992
  • zpracováno jako osmidílná četba na pokračování, Český rozhlas, čte: Lucie Pernetová, režie: Markéta Jahodová[1]
• Tma, Společnost Josefa Škvoreckého, Praha 1990;

• Hnůj země, '68 Publishers, Toronto 1994; 2. vydání Ivo Železný, Praha 1994
  překlad:
  • do angličtiny: kapitola Dear Jirka, v Alexandra Buchler (ed.): Allskin and Other Tales, Women In Translation, Seattle

• Krátké setkání, s vraždou, spolu s Josefem Škvoreckým, Ivo Železný, Praha 1999
• Setkání po letech, s vraždou, spolu s Josefem Škvoreckým, Ivo Železný, Praha 2000
• Setkání na konci éry, s vraždou, spolu s Josefem Škvoreckým, Ivo Železný, Praha 2001.
• Setkání v Bílé dámě, s vraždou – Detektivní encore, spolu s Josefem Škvoreckým, Ivo Železný, Praha 2003.

• Setkání v Praze, s vraždou, spolu s Josefem Škvoreckým, Ivo Železný, Praha 2004.

• Setkání v Torontu, s vraždou, spolu s Josefem Škvoreckým, Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), Praha 2006.

• „Rozhodně to je zásah do historického dokumentu. Myslím si, že jedinou cestou, jak by to šlo provést, je, že by se vytvořil zcela nový soubor, databázi, která by se i jinak nazvala. Byl by to soubor ověřených případů. Ale nelze ztotožňovat registry svazků s nějakým upravovaným seznamem. To by mělo být rozhodně odděleno.“
  ^[zdroj?!]„Postižení zlehčují svoji spolupráci, která reálně byla. Oni ji prostě hodnotí jinak, než jak ji hodnotila StB. Uvedl bych příklad. Zdena Salivarová vydala knihu Osočení, kde je celá řada případů lidí, kteří tvrdí, že byli zařazeni do registru svazků neoprávněně. Některé případy jsem si prověřoval a zjistil jsem, že není pravda to, co oni v tomto svědectví o sobě vypovídají. Jejich paměť jim filtruje některé události.“
  – historik Prokop Tomek, Úřad vyšetřování zločinů komunismu[2]