Zdeněk Slanina

Zdeněk Slanina (* 21. srpna 1948 Praha) je univerzitní profesor a badatel ve fyzikální chemii. Již od roku 1975 se zaobírá nanouhlíky (prvé příklady jejich 3D struktur[1]) a pak fullereny,[2] patří k významným výzkumníkům v tomto oboru.[3][4][5] Zabývá se též nanotechnologiemi či atmosférami kosmických těles[6] – podílel se třeba na interpretaci výsledků sondy k Halleyově kometě[7], či výskytu fullerenů v kosmickém prostoru, nebo problematice nekonvenčních adsorbérů energie při skleníkovém jevu.[8] Také se věnuje publicistice o vědě, pseudovědě a vědecké etice,[9] i kultuře Dalného východu a Tichomoří;[10] těmito tématy se zabývá i na blogu[11] (včetně třeba poesie haiku[12]). Jako jediný Čech je uveden v Asia/Pacific Who'sWho; je držitelem diplomu za výstup na nejvyšší horu jihovýchodní Asie (Mt. Kinabalu).[13] Na jeho podnět bylo modifikováno i jedno z etických pravidel formulovaných Americkou chemickou společností.[14] Vypracoval první příspěvek[15] z východní Evropy do série 'Učebnicové chyby', kde vyvrátil principiálně chybnou koncepci tzv. 'entropicky řízených reakcí'. Odkryl[16] též smyšlenou povahu řady publikovaných 'vypočtených dat' nebo vyvrátil[17] neexistující 'objev nejsilnější klasické výbušiny'. Za totality,[18] ale i později,[19] byl za toto oprávněné whistleblowerství protiprávně postihován.[20]

Dvacet let pracoval v ČSAV, s výjimkou 1985/86 kdy prováděl[21] výzkumy na Hokkaidó univerzitě v Japonsku. V přehledu[22] je řazen mezi špičku kvantové chemie v tehdejším Československu. Je uveden ve Stanfordském seznamu 2% celosvětově nejcitovanějších vědců úhrnem za celou profesní dráhu.[23] Od r. 1990 působí v centrech fullerenového výzkumu v USA, Japonsku, Mexiku,[24] a jinde na pacifickém pobřeží.[25] Je autorem[26] uznávané[27] prvé moderní monografie o chemické isomerii.