Zdeněk Novák (památkář)

V roce 1982 vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně v oboru sadovnictví - krajinářství. Při studiu pracoval jako průvodce na zámku v Lednici (1980–1982).

Na Fakultě architektury ČVUT v Praze absolvoval postgraduální kurz Památková péče (dokončeno 1993).

V roce 1982 působil jako noční hlídač na Státním zámku Lednice.

Po ukončení vysokoškolského studia byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích (dnes Výzkumný ústav Silva Taroucy) při výzkumu potenciálu historických zahrad na modelovém území tehdejšího Jihomoravského kraje (14 okresů).

V roce 1990 nastoupil do Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně (dnes územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu). Nejdříve se uplatnil jako zámecký zahradník v Lednici.

Posléze se jako odborný referent věnoval památkové péči o kulturní krajinu. Navrhoval vymezení území Slavkovského bojiště a Lednicko-valtického areálu při jejich prohlášení za památkovou zónu (vyhlášky Ministerstva kultury č. 475/1992 Sb. a 484/1992 Sb., kterými začal proces ochrany částí kulturní krajiny podle § 6 č. 20/1987 Sb., zákona o státní památkové péči).

V roce 1993 převzal funkci ředitele Památkového ústavu v Brně, který pod jeho vedením prošel reorganizací. Na základě zadání od Ministerstva kultury České republiky zpracovával nominační dokumentaci Lednicko-valtického areálu na zápis na Seznam světového dědictví UNESCO. Areál byl jako Lednice-Valtice Cultural Landscape zapsán v roce 1996. V roce 1993 inicioval přípravu zápisu kroměřížských zahrad – Květné a Podzámecké – na Seznam UNESCO (Zahrady a zámek v Kroměříži byly na Seznam světového dědictví zapsány v roce 1998).

V roce 1995 jej ministr kultury Pavel Tigrid jmenoval svým náměstkem pro kulturní dědictví. V roce 1996 zajišťoval přípravu programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví, v roce 1997 zabezpečil založení Programu restaurování kulturních památek.

Od roku 1996 připravoval Koncepci účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005, jež byla Vládou České republiky schválena v roce 1998. Od roku 1996 pracoval též na návrhu státní kulturní politiky, která byla nakonec vládou schválena 28. dubna 1999. Na jejím základě se přikročilo k centralizaci odborné organizace státní památkové péče.

V roce 2001 byla na jeho podnět na Seznam světového dědictví zapsána Vila Tugendhat v Brně.

V roce 2005 se mu podařilo do cílů státní památkové péče začlenit i movité kulturní dědictví a historické knihovny. Díky tomu byly v dalších letech obnoveny Vila Tugendhat, Hospitál v Kuksu a další památky a založena Národní digitální knihovna. V roce 2010 podnítil zápis Průhonického parku na Seznam UNESCO jako součásti sériové památky Historické centrum Prahy.

V letech 2005–2006 byl pověřen řízením Národního památkového ústavu a ve dnech 1.–2. 12. 2005 byl i jeho generálním ředitelem.

Soustavně se zasazuje o péči o historické zahrady a kulturní krajinu, zejména o Lednicko-valtický areál a přispívá k propagaci jejich hodnot publikacemi a přednáškami.

V letech 2010–2012 zastával funkci ředitele Národního zemědělského muzea.

Od února 2014 zastává funkci státního tajemníka Ministerstva kultury, kde je zodpovědný za přípravu státní kulturní politiky, koordinaci následných koncepcí, výzkum a vývoj v kultuře a za evropské fondy. Je členem Rady vlády pro konkurenceschopnost atd. Vede pracovní tým pro zajištění úkolů spojených s digitalizací kulturního obsahu a oblastí eCulture.

Dne 15. 6. 2020 byl jmenován generálním ředitelem Národního zemědělského muzea.[1]

V letech 1991–1995 vyučoval na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně předmět zahradní architektura a krajinářství, památková péče o historické zahrady a kulturní krajinu, ekologie krajiny.

Přednáší na Vysoké škole ekonomické, na Katedře arts managementu.

• Česká komise UNESCO
• Český národní komitét ICOMOS
• Vědecká rada Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity
• Památková rada Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Praze

Za přínos k mezinárodnímu uznání hodnot jihomoravských památek (zejména zápis památek a areálů na Seznam UNESCO) obdržel v roce 2017 Cenu Jihomoravského kraje.

• Jan II. z Liechtensteinu a vytvoření podmínek pro vznik zahradnického školství v Lednici na Moravě, in Zahradnictví do III. tisíciletí, Lednice na Moravě, 1987.
• Slohová období a sortiment rostlin, in: Acta Průhoniciana, Průhonice 1988.
• Funkcionalismus – sloh dnešní zahradní architektury?, in: Záhradníctvo, 1989, 1, s. 37–38.
• Quo vadis, památková péče v zahradách?, Informační a odborně metodický bulletin, Brno 1991.
• Minaret v Lednici na Moravě. Brno 1992.
• Lednicko-valtický areál jako významný doklad krajinářské tvorby ve střední Evropě, in: Zprávy památkové péče LIII/1993.
• Eisgrub-Feldsberg in Mähren. Ein bedeutendes Dokument der Landschaftgestaltung in Mitteleuropa, in: Die Gartenkunst, Jg.: 6, Nr. 1, 1994, s. 89-104.
• Lednice-Valtice, Cultural Landscape, Cultural Property of the Czech republic proposed for Inclusion in the World Heritage List, UNESCO 1995.
• Projevy romantismu v zahradách Evropy a českých zemí na příkladu okolí zámku v Lednici na Moravě, in Kamenná kniha, sborník k romantickému historismu-novogotice, Sychrov 1997.
• Lednicko-valtický areál, Z mapy UNESCO, Praha 1997
• Zdeněk Novák, Bohumil Samek: Zimní zahrada zámku v Lednici. Brno 1997
• Zdeněk Novák: Dřeviny na veřejných městských prostranstvích, Státní ústav památkové péče, Odborné a metodické publikace, svazek 22, Praha 2001
• Jak byl Lednicko-valtický areál zapsán do Seznamu světového dědictví, in: Emil Kordiovský (ed.). Město Valtice. Pro město Valtice vydalo nakladatelství Moraviapress, Břeclav 2001, s. 127-132.
• Zámecká zahrada, in: Emil Kordiovský (ed.). Město Valtice. Pro město Valtice vydalo nakladatelství Moraviapress, Břeclav 2001, s. 104-113.
• Zahrada Valdštejnského paláce, in: Valdštejnský palác v Praze, Praha 2002
• Zámecká zahrada, in: Emil Kordiovský (ed.): Městečko Lednice. Brno 2004, s. 432–441.
• Od rozmarýnu k orchidejím – zimní zahrada zámku, in: Emil Kordiovský (ed.): Městečko Lednice. Brno 2004.
• Jak byl Lednicko-valtický areál zapsán do Seznamu světového dědictví, in: Emil Kordiovský (ed.): Městečko Lednice. Brno 2004.
• Rozhovor na téma památkové péče, in: Nová legislativa, AK Císař, Česka, Smutný a spol., září 2008
• Zdeněk Novák, Jan Dvořák, Eva Dvořáková: Kamélie. Brno 2004.
• Národní památkový ústav, jeho poslání a (dosud nevyužitý) odborný potenciál, in: Zprávy památkové péče, 73, 2013, č. 1, s. 36–41. Rubrika: In Medias Res. http://zpp.npu.cz/clanek-6808
• Karel Eusebius, kníže z Lichtenštejna, a tvorba zahrad a krajiny na Moravě/Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein: Garten- und Landschaftskunst in Mähren, in: Chov koní knížat z Lichtenštejna na jižní Moravě a Dolním Rakousku/Pferdepolitik der Fürsten von Liechtenstein in Südmähren und Niederösterreich, sborník z konference konané 16. dubna 2013 na zámku v Lednici a 13. června 2014 na zámku Wilfersdorf, ISBN 978-80-905683-2-7, s. 71-92 a 183-213.
• Dědictví staletých vlivů knížat z Lichtenštejna na zahradní kulturu a krajinu v českých zemích, in: Časopis Matice moravské, 132, Suppl. 4 (2013), s. 105-140.
• Moravská implementace principů francouzské zahrady knížetem Karlem Eusebiem z Liechtenštejna, in: Prameny a studie, 54, 2014, s. 66–85.
• Proměny krajiny v kontextu zahradního umění ve vztahu ke krajině pro chov kočárových koní v Kladrubech nad Labem, in: Sborník z mezinárodní konference Ochrana kulturní krajiny. Organizace kulturní krajiny se zvláštním zřetelem k chovu koní. Kladruby nad Labem 2017, s. 26–44.
• Zahrada Evropy, Národní zemědělské muzeum, Praha 2017.
• Metodika péče o umělecky ztvárněnou kulturní krajinu, 2018. Národní zemědělské muzeum. ISBN 978-80-88270-06-5. NUŠL PDF/NUŠL.