Zdeněk Dienstbier

Zdeněk Dienstbier (30. května 1926 Chrudim22. května 2012[1]) byl český lékař, onkolog, profesor nukleární medicíny a radiobiolog, bývalý prorektor Univerzity Karlovy a propagátor zdravého životního stylu.

Prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., dr. h. c.
Narození30. května 1926
Chrudim
Úmrtí22. května 2012 (ve věku 85 let)
Povolánílékař, pedagog a spisovatel
Oceněníčestný doktor
Politické stranyČeská strana sociálně demokratická
Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Osobní a profesní život

Narodil se v roce 1926 v Chrudimi do rodiny úředníka a matky v domácnosti, později sekretářky. Rodina žila krátce v Plzni, poté se trvale přestěhovala do Prahy, kde absolvoval reálné gymnázium na Vinohradech. V roce 1944 byl se spolužáky totálně nasazen, pracoval ve Skodawerke Smíchov. 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Po skončení druhé světové války nahradil gymnazialní oktávu tříměsíční kurz a od září 1945 nastoupil na Lékařskou fakultu University Karlovy v Praze, na které promoval 30. září 1950. Následně si vzal za manželku inženýrku chemie Věru Volkovou. Měli dvě děti Jana (nar. 1957) a Helenu (nar. 1960).[2]

Ve čtvrtém a pátém ročníku již pracoval na I. interní klinice FVL UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kam po absolutoriu nastoupil jako lékař. V roce 1951 se stal vědeckým aspirantem v suboboru rentgenové diagnostiky pod školitelem docentem Jiřím Holým, po kterém převzal oddělení rentgenoterapie. V roce 1954 obhájil kandidátskou práci (CSc.) a stal se odborným asistentem lékařské fakulty.[2]

Od září 1957 převzal vedení Fyzikálního ústavu FVL UK, který byl následně přejmenován na Ústav lékařské fyziky a později na Ústav lékařské biofyziky a nukleární medicíny. Habilitoval se prací na téma Nemoc z ozáření. Fakultní vědecká rada souhlasila se jmenováním pro obor biofyzika, ovšem fyzici v univerzitní vědecké radě se postavili proti. Proto byl jmenován docentem pro obor radiobiologie, prvním v Československu. Od roku 1960 se stal proděkanem lékařské fakulty pro vědu, v roce 1964 byl jmenován profesorem v oboru nukleární medicína, třetím evropským po Němci A.-W. Scheerovi a Italu V. Donatovi. Stejný rok obhájil také doktorskou dizertaci a získal titul doktor věd (DrSc.).[2]

S nástupem profesora Oldřicha Starého do úřadu rektora Univerzity Karlovy se stal prorektorem. Po upálení studenta univerzity Jana Palacha spoluorganizoval pohřeb a na konci roku 1969 se spolu s dalšími z kolegia rektora musel vzdát své funkce. V roce 1970 byl vyškrtnut z Komunistické strany Československa.[2]

Po nástupu nového ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce do úřadu v roce 1971 byl jmenován předsedou Vědecké rady ministerstva zdravotnictví ČSR. Roku 1977 se stal členem expertní komise Světové zdravotnické organizace zabývající se důsledky ozáření po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. V reakci na působení v mezinárodním týmu vydal brožuru Hirošima – svědomí lidstva. V roce 1987 obdržel čestný doktorát (dr. h. c.) Humboldtovy univerzity v Berlíně. Od prosince 1988 se stal předsedou Výboru československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci nově zřízeného vládnoucím komunistickým režimem, za což byl po sametové revoluci některými kritizován. Jako jeho zástupce se také účastnil prvních jednání mezi Adamcovou vládou a Občanským fórem v revolučních dnech 1989.[2]

V roce 1990 byly na vedoucí pozice pracovišť Univerzity Karlovy vypsána výběrová řízení. Na funkci přednosty biofyzikálního ústavu, kterou zastával od roku 1957 se rozhodl nekandidovat.[2]

Dlouhodobě zkoumal syndrom nemoci z ozáření a léčbu lymfomů. V roce 1990 založil československou pobočku Ligu proti rakovině a v prosinci 1991 se stal předsedou její české kanceláře.

Stranická příslušnost

Od roku 1946 byl členem sociálnědemokratické strany, po Únoru 1948 byla strana v červnu sloučena s Komunistickou stranou Československa, jejímž členem se po dvouleté čekací lhůtě stal. V roce 1970 byl po prověrkách na lékařské fakultě vyškrtnut ze strany, mimo jiné za podíl na organizaci pohřbu Jana Palacha z titulu prorektora univerzity.[2]

Výbor z díla

  • Co bychom měli vědět o rakovině. 2000.
  • Jak a proč si chránit kůži.
  • Lékařská biofyzika.
  • Sex a rakovina.
  • Kdy je rakovina léčitelná?

Citáty

Vychoval celou řadu odborníků. Totéž můžeme říct i o oboru nukleární medicíny, který na Univerzitě Karlově v Praze vybudoval jako průnik vnitřního lékařství, radiochemie, radiobiologie a lékařské fyziky.

—Prof. MUDr. Martin Šámal, DrSc.[2]

Hlavně se ulevilo mému svědomí, protože komunistická ideologie mi byla cizí a já musel pořád taktizovat, abych ji nemusel někde obhajovat.

—Zdeněk Dienstbier, k otázce vyškrtnutí z KSČ[2]

Odkazy

Reference

  1. Zemřel Zdeněk Dienstbier, známý český onkolog [online]. lidovky.cz [cit. 2012-05-25]. Dostupné online. (česky)
  2. PACNER, Karel. Významní čeští lékaři 1. Praha: BRÁNA, 2008. 256 s. ISBN 978-80-7243-369-8. Kapitola Jiří Dienstbier, s. 56–80.

Literatura

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 103.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 235.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.