Zbyněk Vokrouhlický

Narodil se v Dětenicích (podle jiného pramene v Jičíně). Pocházel z rodiny mechanika. Do roku 1948 navštěvoval v Jičíně základní a střední školu, už po válce se v Jičíně zapojil do organizování mládeže. V roce 1949 začal studovat práva na Univerzitě Karlově, kde se specializoval na mezinárodní právo. Při svých zahraničních cestách přispíval do listu Mladá fronta a napsal cestopis o putování Tuniskem. Působil jako politik, překladatel, teoretik průmyslového designu. V letech 1963–1969 předseda Mezinárodního svazu studentstva. Do funkce byl zvolen na sjezdu v Alžíru.[2][3]

K roku 1969 se uvádí profesně jako právník, bytem Praha. Byl absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a působil jako novinář. Byl dlouholetým funkcionářem ČSM a studentského hnutí. V době nástupu do parlamentu zastával post předsedy Ústředního výboru ČSM, předsedy Rady sdružení dětských a mládežnických organizací ČSR a předsedy Mezinárodního svazu studentstva. Byl nositelem vyznamenání Za vynikající práci.[4]

Dne 31. srpna 1968 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Z ÚV KSČ byl vyloučen 26. září 1969.[5] Po provedení federalizace Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Do federálního parlamentu ho nominovala Česká národní rada, kde rovněž zasedal. Ve FS setrval do prosince 1969, kdy rezignoval na svou funkci.[6]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“. V té době je uváděn jako předseda ÚV ČSM.[7] Byl pak vyloučen z KSČ. Po roce 1989 působil jako publicista. Státní bezpečnost ho evidovala jako agenta pod krycím jménem ZAHRÁDKA, evidenční číslo 14769.[8]