Zapotékové

V první etapě, jež se nazývá Monte Albán I (700 př. n. l. – 200 př. n. l.), bylo vybudováno mohutné, přes 3 km dlouhé opevnění, které ještě posílilo přirozenou nedobytnost tohoto místa. Na méně příkrých svazích dosahovala výška hradby až čtyř metrů.[1]

Období Monte Albán I bylo nejvýznamnějším stavební érou města. V té době bylo vybudováno ohromné náměstí, kde se nacházely všechny významné stavby. Jednou z nejstarších je takzvaná budova L objevená v roce 1931, jež se též nazývá Chrám tanečníků. Jedná se o významnou ukázku zapotécké architektury, v níž byly objeveny kamenné desky s desítkami lidských postav tesaných ve čtyřech řadách.[1] O jejich významu se vedly četné spory, až v nedávné době převládl názor, že ve skutečnosti jde o válečné zajatce.

Panorama Monte Albánu

V druhé etapě, zvané Monte Albán II (200 př. n. l. – 100), vzrostl počet obyvatel města na dvojnásobek, takže zde mohlo podle odhadu odborníků žít 10 000 až 20 000 lidí.[1] V té době se vliv Zapotéků rozšířil i mimo oblast Oaxaky. Stavební rozvoj centra pokračoval, došlo mimo jiné k úplnému zarovnání hlavního náměstí. Tehdy byl také vybudován komplex J, k němuž se v současnosti upírá největší pozornost archeologů. Stavba má zvláštní tvar hrotu šípu a nezvyklou orientaci, což vede odborníky k domněnkám, že mohla být využívána jako astronomická observatoř.

Třetí etapa, jež nese označení Monte Albán III ( 100 – 600), je vrcholnou epochou vývoje zapotécké civilizace, v níž se Monte Albán zařadil mezi nejrozvinutější města Střední Ameriky. Počet jeho obyvatel dosáhl čísla 30 000.[1] 7. století však znamená začátek konce zapotécké slávy. Jejich stát se začal rozpadat a Monte Albán vylidňovat a měnit se v ruiny. Počátkem 14. století zde žilo již jen několik tisíc lidí.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zapotékové na Wikimedia Commons