Zacharias Bohosiewicz

Pocházel ze starousedlé bukovinské rodiny arménského původu.[1] Patřil do komunity arménských katolíků.[3] Absolvoval státní gymnázium v Černovicích.[4]

Profesí byl právníkem a soudcem. Roku 1875 nastoupil jako právní praktikant na zemský soud v Černovicích. Roku 1876 se stal auskultantem a roku 1878 složil soudcovské zkoušky.[2] V roce 1885 byl jmenován adjunktem okresního soudu v Rădăuți.[5] Roku 1890 pak přešel k zemskému soudu v Černovicích, zatím na nižší post.[6] Zde se roku 1892 stal okresním soudcem ve Storožynci.[7] Od roku 1896 zastával post rady zemského soudu v Storožynci,[8] od roku 1897 rady zemského soudu v Černovicích.[9] Vedl soudní senát v obchodních a později i občanských kauzách.[2] Od roku 1903[10] působil jako rada vrchního zemského soudu.[3] Do penze odešel roku 1907.[11] Důvodem byly astmatické zdravotní komplikace.[2]

Byl velkostatkářem. Politicky se angažoval. V září 1898 je zmiňován mezi možnými budoucími kandidáty arméno-polského velkostatku do zemského sněmu.[12] Po volbách koncem září 1898 skutečně usedl jako konzervativní arméno-polský poslanec do Bukovinského zemského sněmu.[13] Na sněmu byl členem konzervativní strany.[2] Počátkem ledna 1899 ho pak sněm zvolil i do zemského výboru.[14] V roce 1899 se na sněmu dohodl s rusínským politikem Smal-Stockim, že se po půl roce budou střídat na postu poslance.[1] Poslancem zemského sněmu byl ještě v roce 1908. Tehdy byl zvolen za místopředsedu sněmovního Polského klubu.[15]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1901 za kurii velkostatkářskou v Bukovině, II. voličský sbor.[16] Na plénu Říšské rady nevystupoval často, ale odváděl svou práci v parlamentních výborech.[2]

Ve volbách v roce 1901 se uvádí jako arméno-polský kandidát.[17] V únoru 1901 po volbách je uváděn jako poslanec bez klubové příslušnosti.[18]

Zemřel v říjnu 1911. Smuteční rozloučení se konalo v Černovicích, v arménsko katolickém kostele. Pak mělo být tělo převezeno k pohřbu do Banylivu (Russisch Banilla).[3][2]