Za štěstím

Opavský rodák Miloš Čeleda se stal po vzniku Československa předním organizátorem českého kulturního života v Opavě a v letech 1919–1938 byl intendantem České divadelní scény v Opavě, která zajišťovala produkce místních ochotníků stejně jako zájezdová vystoupení Národního divadla z Ostravy, Českého divadla z Olomouce a jiných hostů, včetně operních představení.[4][3][2] S ostravským divadlem tak udržoval úzké styky a v něm rovněž uvedl svou druhou (a poslední) operu Za štěstím. Stejně jako v případě jeho předchozí opery, aktovky Když první se vrátí, mu libreto napsal Jáchym Blechta. Jednalo se tentokrát o ambicióznější, tříaktové dílo pro profesionální soubor.[3] Uvedení předcházela delší příprava.[5] Za štěstím se stala první českou operou, která měla původní premiéru v (Moravské) Ostravě.[6]

Ostravské divadlo uvedlo Čeledovu operu celkem šestkrát – čtyřikrát v budově Městského divadla v Ostravě a dvakrát zájezdně v Městském divadle v Opavě, tedy v místě působení obou autorů.[7] Podle časopisu Světozor se hrála „s pronikavým úspěchem“.[8] Představení 14. května 1925 však bylo poslední, vícekrát opera Za štěstím hrána nebyla.[7] Kritika ji přijala vlažně; hudební časopis Dalibor poznamenal: „Nečekali jsme nic novotářského ani sensačního, proto nebyli jsme nijak zklamáni“. Uvítal ji jako skutečnou moravskostravskou operní premiéru, z původních novinek poslední doby nejlepší, i když prý libreto „ubírá se pěšinami až příliš vyšlapanými“. Hudební stavbu považuje za začátečnicky, avšak poctivě konstruovanou, nalézá v díle „dost pestrosti, byť i ne vždy ryzího původu“, jisté výhrady má k instrumentaci. Prakticky bezvýhradní chvály se však dostalo provedení – režie, výprava, hudební vedení i výkony sólistů.[5]

Rukopis opery se zachoval v Čeledově pozůstalosti, kterou uchovává Slezské zemské muzeum v Opavě.[9]

• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 297.