Zélóti (Soluň)

Zélóti (řecky Ζηλωταί) byl protiaristokratický politický spolek se sociálními požadavky, který dominoval politickému vývoji v Soluni v letech 1342 až 1349.[1] Tehdejší zprávy o zélótech, většinou zaujaté proti nim, přinášejí jen krátký souhrn informací. Zélótům se ve městě podařilo vytvořit efektivní občanskou samosprávu, která se udržela po osm let. Majetek šlechticů byl zkonfiskován a jejich bohatství rozděleno mezi obyvatelstvo. Během trvání povstání v Soluni došlo několikrát k nepokojům a rabování zaměřeným nejen proti aristokracii, ale i majetným příslušníkům střední vrstvy.[2] Když se císař Jan V. Palaiologos spojil s Janem Kantakuzenem, proti němuž bylo povstání původně organizováno,[2] rozhodli se soluňští předat město do rukou srbského státu,[3] kterému v té době vládl panovník Štěpán Dušan.[1] Kantakuzenos se však díky zradě soluňského spoluvladaře Jana Metochita[3] do města na přelomu let 1349 a 1350 dostal a povstání zlikvidoval. Povstání zélótů se stalo, kromě několika menších neúspěšných pokusů na Peloponésu,[4] poslední snahou docílit obrody byzantského společenského systému.[4]

Jan VI. Kantakuzenos, úhlavní nepřítel zélótů