Záznamy z poustevny

Záznamy z poustevny (japonsky: 方丈記, Hódžóki) jsou jedním z důležitých krátkých děl japonské zápiskové literatury období Kamakura (1185 - 1333). Jejich autorem je Kamo no Čómei (1153 - 1216). Dílo dokončené v roce 1212 popisuje katastrofy (ohěň, zemětřesení, hladomor), které postihly lid v hlavním městě Kjótu. Čómei se stal buddhistickým mnichem a stěhoval se stále dále a dále do hor, kde nakonec žil v osamění v malé chýši. Právě název této mnišské chýše (nebo poustevny) zvané hódžó dal vzniknout názvu celého díla.[1]

Záznamy z poustevny
AutorKamo no Čómei
Původní název方丈記
ZeměJaponsko
JazykWakan Konko Bun
ŽánrZuihitsu a hermit literature
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Úvodní věty Zápisků z poustevny jsou v japonské literatuře považovány za proslavený symbol mudžó (無常) (pomíjivosti):

„Proud plynoucí řeky neustává, přitom však to není táž voda. Pěna rozplývající se na tišinách mizí a zase se utváří, ale nestane se, že by setrvala dlouho.“ (Novák)

Do češtiny dílo přeložil Miroslav Novák a vyšlo jako součást sbírky Zápisky z volných chvil.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hōjōki na anglické Wikipedii.

  1. Sei Šónagon; Kamo no Čómei; Jošida Kenkó. Zápisky z volných chvil. Překlad Miroslav Novák, Petr Geisler. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.