Základní škola Mříčná

Před rokem 1730 byla vystavěna první školní budova v obci, dnešní čp. 74 (pod dnešní silnicí na Peřimov). K výuce zde byla uzpůsobena jedna větší místnost, sloužící zároveň jako bydlení pro rodinu učitele. Roku 1774, v souvislosti s reformou Marie Terezie, byla přistavěna jedna místnost - reforma totiž zapověděla využívání vyučovacích místností pro jiné účely. Aby škola zvládla rostoucí počet žáků, byla tato roubenka roku 1797 rozebrána a nahrazena novou zděnou budovou, opět s jednou místností vyučovací a druhou sloužící jako obydlí učitele.

Poté, co vstoupily v platnost zemské zákony omezující počet žáků ve třídách, musela být zřízena druhá učebna - od roku 1872 sídlila v blízkém čp. 72 (na dnešní křižovatce k Jilemnici). Třetí a čtvrtá třída byly zřízeny výnosem zemské školní rady roku 1878, třetí třída byla umístěna do čp. 65 (v horní části obce) a čtvrtá třída nalezla své místo v sále hostince Na Kovárně (pod čp. 72, zbořeno roku 1982).

Výše uvedený stav byl nepřijatelný a neudržitelný, proto roku 1885 místní školní rada rozhodla o přípravě stavby nové školní budovy. Plány dodal stavitel Pošepný z Jilemnice, stavba započala ještě téhož roku a během dvou let byla dokončena. Náklady dosáhly výše 20 256 zlatých a 45 krejcarů. Budova měla v přízemí jednu učebnu, byt školníka a byt řídícího učitele, v prvním patře tři učebny, ve druhém patře tři malé byty učitelů.

Dnešní školní budova byla vysvěcena a slavnostně předána do užívání 28. 9. 1897, na svatého Václava, patrona obce.

Až do roku 1918 se vyučovalo ve všech čtyřech učebnách, poté byl další reformou snížen počet žáků i tříd a do uvolněných prostor se dočasně nastěhoval obecní úřad, místní knihovna a později i kampelička. Ve 30. letech se vážně uvažovalo o výstavbě měšťanské školy pro žáky z Mříčné, Peřimova a Kundratic, v roce 1937 se však o nové škole nerozhodlo a další snahy zhatila jak II. světová válka, tak poválečný odchod téměř poloviny mříčenských obyvatel do opuštěného pohraničí - tím se původně uvažovaný obvod s bezmála 2400 obyvateli zmenšil na cca 1500 osob a úvahy o vlastní střední škole vzaly zasvé.

Po roce 1945 odešla více než třetina obyvatel obce do československého pohraničí osídlit vylidněné oblasti po odsunu sudetských Němců. Protože šlo převážně o mladé rodiny, klesl velmi rychle i počet dětí (pouze 27 žáků k 31. 12. 1945) a v roce 1947 tak byla škola zredukována na dvoutřídku (pouze 19 žáků), v roce 1950 dokonce pouze na jednotřídku pro 23 žáků v pěti ročnících. Ani v následujících letech se tyto počty nijak výrazně nezvyšovaly a pohybovaly se okolo 20-30 žáků, v letech 1954 až 1969 ve dvou třídách, poté znovu jen v jedné.

V roce 1950 konstatuje nově jmenovaný ředitel školy Blahoslav Křížek, že školní budova je naprosto zchátralá a je to „pravděpodobně nejhorší budovu na Liberecku“ (z čehož celkem oprávněně vinil předchozí ředitele i místní občany): silně poškozenou břidlicovou střechou zatékalo do učeben, kvůli strhaným okapům tekla voda po fasádě a omítka včetně štukové výzdoby se trhala, do zadního traktu budovy vzlínala vlhkost z přímo sousedící žumpy a přízemní byt byl kvůli tomu neobyvatelný... Mladý energický ředitel zajistil obratným jednáním na ONV Jilemnice i KNV Liberec úvěr ve výši 100 000 Kčs, aby už v únoru 1951 byla položena nová eternitová střecha, a díky nové půjčce na dalších 100 000 Kčs + výnosu obecní sbírky přes 37 000 Kčs + tisícům hodin brigádnické práce byl v létě téhož roku zrekonstruován vchod a opraveny interiéry, na podzim byly provedeny nové omítky a odizolována část budovy proti vlhkosti ze žumpy.

Až roku 1955 se podařilo v budově vybudovat vodovod a splachovací záchody díky tomu, že ke školní studni bylo připojeno automatické čerpadlo, a roku 1971 byl tento zdroj nahrazen přepojením na obecní vodovod. Stará studna před školou tedy přestala být používána, ruční pumpa postupně ztratila funkčnost a po roce 1995 byla i se studnou zlikvidována. Nový vodovod posléze sloužil bez problémů až do 1. 1. 1979, kdy v důsledku náhlých silných mrazů v nevytápěné budově zamrzl a popraskal – tyto staré trubky však nebyly vysekány, ale byly nahrazeny povrchově vedeným „provizoriem“ zčásti sloužícím dodnes.

V roce 1976 klesl počet žáků na pouhých 13 ve čtyřech ročnících jednotřídky a škole tak vážně hrozilo zrušení. Takové rozhodnutí se však podařilo zvrátit i díky plánovanému zrušení podobně málo obsazené školy ve vedlejším Peřimově, proto ONV Semily naopak rozhodl o nové důkladné rekonstrukci budovy (i když ji pak organizačně komplikovaly časté personální změny) a v letech 1979–80 proběhla výrazná modernizace: kompletní podřezání a odizolování budovy, kompletní nová elektroinstalace, na místě bývalého bytu v přízemí vznikla moderní školní jídelna s kuchyní i místnost pro školní družinu. Po zrušení peřimovské školy byla v roce 1980 většina tamních dětí (včetně ředitelky) převedena do Mříčné, díky tomu se zvýšil počet žáků na 35 a později až na 46, proto mohl být obnoven provoz v režimu dvoutřídky.

Roku 1982 pokračovala rekonstrukce další etapou, namísto kamen na uhlí se ve všech místnostech objevila samočinná akumulační kamna a většina dožilých dřevěných oken byla vyměněna za moderní výklopná. ONV Semily vzápětí povolil provést nástavbu budovy pro plánovanou mateřskou školu, už na podzim 1983 byla proto nad bočními trakty budovy vztyčena ocelová nosná konstrukce nové střechy, v roce 1984 vyzděny nové obvodové stěny a položena nová měděná střecha, v roce 1985 nanesena nová fasáda s brizolitovou omítkou, k úplnému dokončení přestavby došlo v létě 1988.

Na přelomu 80. a 90. let dokonce v budově hostovala jedna ze tříd jilemnických základních škol, které byly přeplněné.

Od roku 1995 je součástí školy i mateřská škola, která v obci dosud chyběla. Ale už roku 1996 celé škole znovu hrozilo zrušení, protože ZŠ navštěvovalo pouze 12 dětí (zákonný limit byl 13 žáků). Po jednání s Okresním úřadem Semily a složením obecní dotace se provoz podařilo zachovat.