Záchvat hněvu

Záchvaty hněvu jsou jednou z nejčastějších forem problematického chování u malých dětí, ale s rostoucím věkem jsou méně časté a zmenšuje se i jejich intenzita. U batolete je možné záchvaty hněvu považovat za normální, dokonce i za měřítko rozvíjející se síly charakteru.[8][9][10]

Záchvat hněvu dítěte

Zatímco záchvaty hněvu jsou někdy považovány za ukazatel budoucího antisociálního chování,[11] v jiném smyslu jsou jednoduše věku přiměřenou známkou nadměrné frustrace[12] a časem vymizí při klidném a důsledném zacházení.[13][14][15] Dítě může při záchvatu něco zdánlivě vyžadovat, ale skutečně může žádat rodičovské usměrnění, protože se samo o sobě nezvládne ovládat.[16]

Selma Fraibergová varovala před „přílišným tlakem nebo násilnými metodami řízení zvenčí“ při výchově dětí: „Pokud změníme každou situaci, kdy si převlékají kalhoty, loví poklady, podřimují, hrají v brouzdališti či vynášejí odpadky ve vládní krizi, můžeme snadno vyvolat divoký vzdor, záchvaty vzteku a všechny ty ohňostroje vzpoury ve školce.“[17]

Někteří lidé s vývojovými poruchami, jako jsou autismus,[18] ADHD a mentální postižení, by mohli být k záchvatům hněvu náchylnější než jiní, i když záchvaty vzteku může trpět kdokoli s poškozením mozku (dočasným nebo trvalým). Kdokoli může být občas náchylný na záchvaty vzteku, bez ohledu na pohlaví nebo věk.[19][20] Avšak zhroucení způsobené smyslovým přetížením, které mohou zažít i neurotypické děti, není stejné jako záchvat hněvu.[21]

Sigmund Freud usoudil, že vývoj temperamentních záchvatů hněvu Vlčího muže byl spojen s jeho svedením jeho sestrou: stal se „nespokojeným, podrážděným a násilným, urážel se při každé možné příležitosti, poté se rozběsnil vzteky a křičel jako divoch“.[22] Freud spojil záchvaty vzteku s nevědomou potřebou trestu, který byl způsoben pocity viny[23] – něco, o čem si myslel, že by mohlo být zobecněno na mnoho dalších případů záchvatů dětství.[24]

Heinz Kohut tvrdil, že záchvaty hněvu jsou narcistická běsnění,[25] způsobená zmařením velkolepého exhibicionistického jádra dítěte. Splasknutí nafouknutého sebepojetí, když jsou přání dítěte (i když oprávněně) odmítnuta, vyvolává vztek, protože zasahuje pocit všemocnosti.[26]

Žárlivost nad narozením sourozence a výsledná agresivita může také vyvolat negativistické záchvaty hněvu, protože úsilí o kontrolu pocitů přetíží systém sebeovládání dítěte.[27][28]

Ochota celebrit předvést záchvat hněvu při nejmenším zmaření plánu je druhem získaného situačního narcismu[29] nebo vzteklého chování.

Pokud se záchvaty hněvu objevují u starších lidí, může často jít o příznaky nezralosti a mentálního postižení; nicméně, u mnoha lidí se mohou objevit při extrémním stresu.[30]