Záškoláctví

Záškoláctví je možno členit následujícím způsobem:[6]

• Pravé záškoláctví – Vzniká, když žák nechodí do školy a jeho rodiče o tom nevědí.
• Záškoláctví s vědomím rodičů – Je stav, kdy žák do školy nechodí a jeho rodiče o tom vědí. Sami ho do školy nepošlou a posléze napíší omluvenku. Jedná se především o klasické případy, kdy rodiče potřebují s něčím pomoci, nebo když se žák stará o jiného člena rodiny.
• Záškoláctví s klamáním rodičů – Žák, si vymyslí, že mu není dobře, a rodiče mu napíší omluvenku. Tento typ záškoláctví je těžko odlišitelný od záškoláctví s vědomím rodičů. Někteří rodiče jsou tak úzkostliví a věří svým dětem natolik, že je nechají doma i při jakýchkoliv menších bolestech.
• Útěky ze školy – Žák do školy přijde, nechá si zapsat svoji docházku a posléze odejde. Zůstává buď v prostorách školy nebo odejde úplně mimo školu.
• Odmítání školy – Některým žákům představa, že musí do školy, může přinést i velké psychické potíže. Žák má strach, že nebude učivo zvládat, má strach ze šikany. Zkrátka se bojí do školy jít. I v tomto případě je z pohledu rodičů těžko rozeznatelné, zda žák jen nechce do školy jít. V případě, kdy má žák psychický problém je dobré navštívit odbornou pomoc.

Příčin záškoláctví existuje mnoho a ty jsou propojeny s typologiemi záškoláctví.[6]

• Strach ze školy – Může jít o případ, kdy se žáci bojí šikany nebo že opětovně neuspějí v nějakém předmětu. Pak jsou tu ti žáci, kteří mají výborné výsledky a vše zvládají, ale i přesto mají strach školu navštěvovat. Žák tak může přijít k tzv. školní fóbii, která může vzniknout ze strachu k nějaké osobě ve škole. Žáky s touto fóbií můžou doprovázet bolesti břicha, bolesti hlavy, závratě. Zase zde nelze rozpoznat reálný strach ze školy či nechtění do školy jít.
• Špatně zvolené studium – Situace, kdy žáka studium nebaví, učivo pro něj není nijak zajímavé, vybrané studium ho neuspokojuje, může vést k nezájmu ke škole. Je to především tím, že střední studium vybírají rodiče bez ohledu na zájmy žáka.
• Lenost – Žákovi se zkrátka do školy nechce, nebaví ho to tam. Doma například předstírá nevolnost, jedná se o typologii Záškoláctví s klamáním rodičů, tak rodiče napíší omluvenku.[7]
• Kamarádi – V dospívání mají na vývoj žáka největší vliv jeho kamarádi. Škola a školní prostředí se pak stává neatraktivní než prostředí například prostředí nějaké kavárny.
• Rodinné problémy – Negativní vztahy v rodině mají velký dopad na chování dítěte, žáka. Žák je vystaven velkému tlaku a stresu a chce se před ním nějak schovat, a tak zanedbává i školní docházku, kde je na ně vyvíjen další tlaku.[8]

Prvním, kdo zaznamená záškoláctví je obvykle učitel, většinou třídní učitel, který má největší přehled o docházce jeho žáků. Nejdůležitější je zjistit příčinu záškoláctví a následně ji co nejdříve odstranit. Důležité je, získat rodiče žáka, aby spolupracovali. Pokud nevyřeší problém učitel s rodiči, existují ve škole ještě tzv. výchovní poradci. Výchovný poradce, jako nestranný účastník, může nejvíce pomoci.[9]

Pro předejití záškoláctví je potřeba pravidelně pozorně dokumentovat absenci žáka, informovat rodiče popřípadě zákonného zástupce, snažit se odhalit příčiny záškoláctví, zavést opatření, provést výchovný rozhovor s žákem a dále také s výchovným poradce nebo různými pedagogicko-psychologickými institucemi.[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu záškoláctví na Wikimedia Commons