Světová výstava 1893

Této světové výstavy se jako návštěvník účastnil tehdejší ředitel a prokurista Ringhofferových závodů na Smíchově Ing. František Adolf Hering. O své cestě do Ameriky napsal po návratu knihu „Cestovní upomínky z Ameriky“, kterou vydal v nakladatelství J.Otto v roce 1896. Se skupinou svých šesti smíchovských přátel (mezi nimiž byl i mladý baron František Ringhoffer) procestoval významná americká města té doby, navštívil řadu podniků, prohlédl si některé přírodní pamětihodnosti a setkal se s krajany. Část své knihy věnoval i návštěvě Světové výstavy, o které kromě osobních dojmů získal i řadu obecných informací.

O pořádání výstavy mělo zájem několik velkých amerických měst. Skutečnost, že bylo nakonec vybráno Chicago (s ohledem na jeho geografické umístění a na podporu státu Illinois), se do určité míry na vlastní výstavě projevilo na nižším zájmu amerických vystavovatelů, působících v „neúspěšných“ městech. Výstava měla základní kapitál 20 milionů dolarů, rozprostírala se na ploše 4 čtverečních mílí. Svým rozsahem a pojetím daleko předčila předchozí pařížskou výstavu z roku 1889. Američtí pořadatelé pojali výstavu spíše jako světový jarmark (Worlds-fair). Výstaviště velmi dobře využívalo sousedství s Michiganským jezerem, které umožnilo vytvořit laguny mezi výstavními objekty a oživit prostor o pohled na plovoucí motorové čluny a benátské gondoly.

Výstava byla vnějškově koncipována velmi velkoryse, ale vlastní exposice dělaly poněkud chudší dojem. Jak říká autor, Evropan, toužící po divech, které tam očekával, byl velice zklamán. Většina exposic, kde samozřejmě převažovaly američtí vystavovatelé neukázaly (až na malé výjimky) žádné novinky. Vystavené byly pouze výrobky, které již byly patentovány a proto se již nebylo třeba bát kopírování a krádeže technických nápadů. Takže prakticky nebyly k vidění žádné významné technické novinky.

Výstavu navštívilo celkem 27,5 mil. osob. Výstavní pavilony byly vnějškově pojaty velmi pohledně, ale byly to jenom provizorní, většinou dřevěné stavby. Pavilony byly bíle natřeny, takže se výstavišti říkalo „město bílých paláců“. Z evropských států se nejvíce prezentovalo Německo (společnosti Krupp, Siemens a Halske, Vulkan a další). Anglická část působila spíše jednotvárně, na rozdíl od Francouzů, kteří uplatnili svůj vkus a šarm. Co do vkusu se dobře prezentovalo i Rakousko a to i díky sklárnam Harrach a Inwald, vystaveny byly české granáty a některé další drobnější výstavní exponáty. Autor velmi vysoko hodnotil úroveň převážné části strojírenských exponátů, které většinou neměly žádné významné evropské konkurenční výrobky. Vzhledem ke své profesi vysoce ocenil pavilon dopravních prostředků, ale také zemědělských strojů a stavebních mechanismů. Obdobně zaujal i Elektrický palác a exposice Hornictví a hutnictví. Nezapomnělo se ani na Palác krásných umění, kde z našich malířů vystavovali Brožík, Hynais, Čermák a Sochor. Svůj pavilon měly i americké ženy. Velká plocha výstaviště byla věnována zábavě, kolotočům, obrovské kolové houpačce, cirkusům, zvěřincům a podobným lidovým atrakcím. Osvětlení výstaviště bylo převážně elektrické, takže to umožnilo i instalaci světelné fontány. Autor ovšem neopomněl připomenout, že jídlo bylo drahé a vesměs špatné. Během výstavy docházelo se strany evropských vystavovatelů k mnoha reklamacím, bylo mnoho stížností na úplatnost porotců a řada cen vůbec nebyla předána.

• 
  Zadní strana. Pohlednice Antonína Dvořáka ze Světové výstavy v Chicagu Karlu Kozánkovi. Známka je ozdobena tématem vylodění Kryštofa Kolumba, "Landing of Columbus", jelikož výstava byla uspořádána k 400. výročí objevu Nového světa
• 
  Text: Milý příteli, první pozdrav z výstavy. Obrovská!Zý(?)tra český den na výstavě. Velký koncert a já řídím simfonii G dur a ouverturu Kde domov můj. Děti jsou zde. Pište mi přeci než odjedu z prázdnin. Jsme i s rodinou ve státě Iov(?)a. …