Blacklist
Blacklist (černá listina) nebo též blocklist je v informatice označení pro seznamy obsahující něco zakázaného. K opačnému účelu, tedy k vytvoření seznamu entit, kterým má být něco (automaticky) povoleno, je používán whitelist.
Jedním z nejběžnějších použití černé listiny jsou seznamy serverů (přesněji řečeno jejich IP adres), ze kterých není vhodné přijímat e-maily kvůli tomu, že rozesílají spamy. Blacklist se používá také v programech pro instant messaging k vytvoření seznamu uživatelů od kterých nemá být přijímána komunikace. Pro stejný účel mohou sloužit také na sociálních sítích. Podobně lze v e-mailovém klientovi či u poskytovatele e-mailu vytvořit seznam e-mailových adres ze kterých nemají být přijímány zprávy.
Seznamy spamujících počítačů
Blacklisty spamujících počítačů fungují na mnoha principech, dnes jsou nejčastější seznamy pracující v reálném čase (tzv. RBL, anglicky realtime blackhole list), které ke své funkci typicky používají systém DNS, takže se často označují zkratkou DNSBL. Tyto blacklisty provozují organizace, které sbírají a registrují hlášení o spamujících počítačích a poskytují informace o tom, zda nějaká IP adresa se v seznamu nachází či nikoli.
Blacklist a whitelist společně
Tyto dva seznamy se někdy používají zároveň. Typické je toto použití v situaci, kdy o něčem rozhoduje program na základě svého algoritmu. Příkladem takového programu může být antispamový filtr. Ten se podle obsahu e-mailu rozhoduje, jestli jej považuje za spam nebo ne. Chce-li uživatel filtru sdělit, že z nějaké e-mailové adresy mu chodí jen spam a žádné užitečné e-maily, umístí tuto adresu do blacklistu. Filtr potom bude e-maily z dané adresy automaticky považovat za spam. Chce-li uživatel naopak obeznámit filtr se skutečností, že z nějaké adresy mu žádný spam nechodí nebo nechce přijít o žádný důležitý e-mail, umístí tuto adresu na whitelist. Filtr bude potom veškeré zprávy z této adresy považovat za užitečné a nebude je hodnotit jako spam.
Yellow list
Yellow list (žlutý seznam) obsahuje například seznam IP adres emailových serverů, který posílá většinou dobré, ale občas pošle nějaký spam. Příkladem mohou být Yahoo, Hotmail a Gmail. V yellow listu jsou uvedeny servery, které by se nikdy neměly ocitnout na blacklistu (například z důvodu chyby či překlepu). Yellow list se kontroluje jako první a je-li v něm server uveden, jsou pak testy na blacklist ignorovány.
Příklady
- Společnosti jako Google, Norton a Sucuri udržují interní blacklisty známých míst s malwarem a zobrazují varování před možným kliknutím na ně.
- Content-control software (software určení ke kontrole obsahu), jako je DansGuardian a SquidGuard může pracovat s blacklistem blokovaných URL stránek, které jsou považovány za nevhodné pro pracovní či vzdělávací proces.
- E-mailový spam filtr může mít blacklist adres a uvedeným adresám může zabránit doručení. Populární technika pro realizaci DNS blacklistů je DNS blacklisting (DNSBL).
- Firewall nebo IDS mohou používat blacklisty k blokaci známých nepřátelských IP adres nebo sítí. Příkladem takového projektu může být OpenBL projekt.
- Mnohé systémy ochrany proti kopírování, včetně softwarového blacklistingu.
- Členové on-line aukční síně si mohou přidávat další členy na své osobní blacklisty. To znamená, že se nemohou ucházet ani se dotazovat na aukci ani nemohou použít funkci „kup teď“.
- Mnoho prohlížečů mají možnost konzultovat s anti-phishingovými blacklisty, aby varovaly uživatele, kteří nevědomě navštíví podvodné webové stránky.
- Mnoho P2P programy podporují blacklisty. Například Skype podporuje seznam blokovaných uživatelů.