John Ward, 1. hrabě Dudley

Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny připomínané od 16. století, byl jediným synem Williama Warda, 4. vikomta Dudleye (1750–1823). Studoval v Edinburghu a Oxfordu, v letech 1802–1823 byl poslancem Dolní sněmovny za stranu toryů, po skončení napoleonských válek ale převážně cestoval po Evropě. Po otci zdědil v roce 1823 titul vikomta a vstoupil do Sněmovny lordů. Od dubna 1827 do června 1828 byl ministrem zahraničí. I když předtím proslul jako vzdělaný řečník a spisovatel, v úřadu ministra zahraničí nebyl příliš výrazný a zůstal pod vlivem premiérů Canninga, Godericha a Wellingtona, kteří také měli bohaté zkušenosti se zahraniční politikou. Od roku 1827 byl též členem Tajné rady a získal titul hraběte, dále byl členem Královské společnosti. V posmrtně vydané korespondenci je doložen jeho zájem o zřízení univerzity v Londýně, která ale byla založena až v roce 1907. Jeho výstřední se chování se později ukázalo jako počátek duševní choroby, jejímž následkem poté předčasně zemřel. Neměl potomstvo a titul hraběte byl později obnoven pro jeho vzdáleného bratrance Williama Warda (1817–1885). V další generaci z rodu vynikl William Humble Ward, 2. hrabě Dudley (1867–1932), místokrál v Irsku a generální guvernér v Austrálii.

Po otci zdědil rozsáhlé pozemky v hrabstvích Worcestershire a Staffordshire s bohatými ložisky uhlí. V souvislosti s důlním podnikáním podporoval rozvoj železnic a z výnosů těžby pobíral ročně desítky tisíc liber. Kromě toho po předcích vlastnil pozemky na Jamajce a byl majitelem otroků. Na půdě parlamentu sice kritizoval otroctví, ale neusiloval o jeho úplné zrušení. Po zrušení otroctví (1833) mu měla být vyplacena finanční náhrada, které už se ale nedožil. Svým dědicům zanechal majetek v hodnotě 350 000 liber.