William Cecil, 1. baron Burghley

William Cecil, 1. baron Burghley (13. září 1520 Bourne, Lincolnshire, Anglie4. srpna 1598 Londýn) byl anglický státník. Spolu s Francisem Walsinghamem patřil čtyřicet let k nejvýznamnějším ministrům královny Alžběty I. a pomáhal udržovat velmocenské postavení Anglie druhé poloviny 16. století. Stál také na počátku majetkového a společenského vzestupu rodu Cecilů, z nějž do 20. století vzešla řada dalších významných osobností.

William Cecil, 1. baron Burghley

Narození13. září 1520
Bourne
Úmrtí4. srpna 1598 (ve věku 77 let)
Westminster
Místo pohřbeníSt Martin's Church, Stamford
ChoťMary Cheke (od 1541)
Mildred Cooke (od 1546)
RodičeRichard Cecil a Jane Heckington
DětiThomas Cecil, 1st Earl of Exeter
Robert Cecil
Anne Cecil
Elizabeth Cecil
PříbuzníElizabeth Hatton[1], Richard Cecil[1], William Cecil, 2nd Earl of Exeter[2][1], Thomas Cecil[1], unknown daughter Cecil[2], Lady Lucy Cecil[2], Lady Mildred Cecil[2], Lady Dorothy Cecil[2][3], unknown son Cecil[2], unknown daughter Cecil[2], unknown daughter Cecil[2], Edward Cecil vikomt z Wimbledonu[2][1], Lady Mary Cecil[2][1] a Lady Frances Cecil[2][1] (vnoučata)
SídloBurghley House
Cecil House
Theobalds House
Alma materSt John’s College
Stamford School
The King's School, Grantham
Profesepolitik
OceněníPodvazkový řád
Podpis
CommonsWilliam Cecil, 1st Baron Burghley
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

Pocházel z drobné statkářské rodiny v hrabství Lincolnshire, narodil se v městečku Bourne jako syn Richarda Cecila (1495-1553). Studoval v Cambridge a poté působil v justici, od roku 1545 byl soudcem v Bostonu. Kariéru zahájil ve službách lorda protektora vévody ze Somersetu za vlády nezletilého Eduarda VI. V letech 1547–1552 byl členem Dolní sněmovny a získal nižší úřady ve státní správě. Po pádu vévody ze Somersetu byl krátce vězněn, ale v letech 1550–1553 již patřil k předním osobnostem ve funkci státního sekretáře. V tomto období prosadil ekonomické reformy ve snaze o zavedení volného obchodu a v roce 1551 byl povýšen do šlechtického stavu.

Erb Williama Cecila s dekorací Podvazkového řádu

První ministr královny Alžběty I.

Za vlády katolické královny Marie se držel v ústraní a mezitím se sblížil s dvorem princezny Alžběty, po jejímž nástupu na trůn byl znovu povolán do služeb. Opět byl státním sekretářem (1558–1572), zároveň zasedal v Dolní sněmovně. Jako lord nejvyšší strážce pokladu byl dlouholetým prvním ministrem (1572–1598), mezitím krátce zastával i post lorda strážce tajné pečeti, obdržel také místodržitelské úřady v několika hrabstvích a od roku 1559 byl kancléřem univerzity v Cambridge. V roce 1571 povýšen na barona Burghleye a povolán do Sněmovny lordů, v roce 1572 jmenován rytířem Podvazkového řádu.

Jeho vyvážená zahraniční a ekonomická politika pomáhala udržet velmocenské postavení Anglie v Evropě, podporoval oslabení Španělska a zasazoval se o popravu královny Marie Stuartovny. Výpad proti španělské Armadě v roce 1588 patřil k největším úspěchům jeho zahraniční politiky. Vynikl jako mimořádně schopný státník, zájem státu však stavěl nad morální zásady a náboženské přesvědčení, takže ve své době nebyl příliš oblíben, nijak to ale nesnižuje jeho význam pro dějiny Anglie druhé poloviny 16. století.

Hrobka Williama Cecila v kostele sv. Martina ve Stamfordu

Mimo jiné byl zakladatelem moci a majetkového zázemí rodu Cecilů. Kromě dvou honosných domů v Londýně (Exeter House, Salisbury House) nechal postavit na venkově rozsáhlý zámek Burghley House. Zde také zemřel a na vlastní přání byl pohřben v kostele sv. Martina ve Stamfordu. Jeho hrobka je ukázkovým příkladem renesanční funerální architektury. Ze dvou manželství měl dva syny, Thomase (1542–1622) a Roberta (1563–1612), kteří založili dodnes existující linie markýzů z Exeteru a markýzů ze Salisbury.

Zámek Burghley House v hrabství Lincolnshire

Reference

  1. Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Odkazy

Literatura

  • BENEŠ, Miroslav: William Cecil a krize raně alžbětinské Anglie 1558–1560 in: Historica Olomucensia 54–2018. Sborník prací historických XLIV; Olomouc, Univerzita Palackého, 2018 s. 49–69 ISSN 1803-9561

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.