Willem Janszoon

O mládí Willema Janszoona není nic známo. První zpráva informuje o zahájení jeho služby v Oude compagnie, předchůdci Nizozemské východoindické společnosti, jako pomocníka na lodi Hollandia, která byla součástí druhé flotily, vyslané z Nizozemska do Nizozemské východní Indie roku 1598.[1] 5. května 1601 opět plul do Východní Indie jako první důstojník na lodi Lam, jedné ze tří lodí flotily Jorise van Spilbergena.[2]

Potřetí se Janszoon vyplavil z Nizozemska do Východní Indie 18. prosince 1603 jako kapitán na lodi Duyfken (nebo též Duijfken, což znamená “Malá holubice”), což byla jednou z dvanácti lodí velké flotily Stevena van der Hagen.[3] Ve Východní Indii byl Janszoon vyslán vyhledat další obchodní odbytiště, zvláště pak ve “velké zemi Nová Guinea a dalších východních a jižních zemích”.

18. listopadu 1605 vyplula loď Duyfken z Bantamu k západnímu pobřeží Nové Guineje. Janszoon poté přeplul východní část Arafurského moře, bez toho, že by proplul Torresovým průlivem a vplul do zálivu Carpentaria. 26. února 1606 poprvé spatřil řeku Pennefather na západním pobřeží u mysu York v Queenslandu, v blízkosti území, kde se v současné době nalézá město Weipa. Toto bylo první zaznamenané spatření australského kontinentu. Janszoon pokračoval v mapování zhruba 320 km pobřeží, které, jak se domníval, bylo jižním výběžkem Nové Guineje. Země, kterou nalezl, byla močálovitá a lidé nepřátelští. Deset z jeho mužů bylo zabito během několika průzkumů pobřeží. U mysu Keerweer (“Turnabout”), jižní části Albatrosího zálivu se Janszoon rozhodl k návratu a do Bantamu připlul v červnu 1606. Zemi, kterou objevil nazval “Nieu Zelandt” po nizozemské provincii Zeeland, avšak toto jméno se nevžilo a později je použil Abel Tasman pro Nový Zéland. Duyfken se ocitla na začátku Torresova průlivu v březnu 1606, několik týdnů předtím, než jím Torres proplul. Janszoon poté, co se vrátil do Nizozemska věřil, že jižní pobřeží Nové Guineje je spojeno se zemí, podél které se plavil a holandské mapy reprodukovaly tuto chybu po mnoho let.

31. července 1618 Janszoon přistál u ostrova na 22° j.š. ve vzdálenosti 22 a 240 mil jihojihovýchodně od Sundského průlivu.[4] Za toto místo je obecně považován poloostrov od místa zvaného Point Cloates (22°43′ j.š. 113°40′ v.d. / 22.717° j.š. 113.667° v.d.) až po Severovýchodní mys (21°47′S 114°09′E / 21.783°S 114.15°E) na západním australském pobřeží. Janszoon jej považoval za ostrov, aniž by ho celý obeplul.[5]

Janzsoon sloužil v Nizozemské východní Indii během několika období (1603–11, 1612–16 včetně doby, kdy byl guvernérem na Fort Henricus na Soloru,[6] a 1618–28, během tohoto období sloužil jako admirál nizozemské flotily [7] a byl guvernérem Bandy (1923–27).[8] Roku 1619 byl vyznamenán zlatým řetězem v ceně 1000 guldenů, za zadržení čtyř lodí Britské východoindické společnosti, které pomáhaly Javáncům při obraně města Jakarty proti Holanďanům.[9] V červnu 1627 se vrátil do Batavie a brzy poté jako admirál flotily osmi plavidel odplul na diplomatickou misi do Indie.[10] 4. prosince 1628 vyplul do Holandska a 16. července 1629 podal zprávu o stavu Indií v Haagu.[10] V té době byl ve věku okolo šedesáti let a přál si odejít do důchodu po vysilující a úspěšné službě pro svou zemi. O jeho posledních letech není nic známo, pouze se předpokládá, že zemřel roku 1630.

Původní deníky a lodní záznamy napsané během Janszoonovy plavby roku 1606 jsou ztraceny. Mapa z Duyfkent, která ukazuje místo prvního přistání v Austrálii měla lepší osud. Existovala ještě v roce 1622, kdy Hessel Gerritsz vytvořil svoji mapu Tichého oceánu, a kam hodnoty z mapy z Duyfkenu zapracoval. Vytvořil tak první mapu obsahující některé části Austrálie. Tato mapa existovala ještě roku 1670, kdy byla vytvořena její kopie, která se nakonec dostala do Císařské knihovny ve Vídni a přetrvala zde zapomenuta dvě stě let. Tato mapa se částí Atlasu Blaeu Van der Hema a byla do Vídně přivezena roku 1730 princem Evženem Savojským.