Wilkowice (okres Bílsko-Bělá)
Wilkowice (německy Wolfsdorf) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Bílsko-Bělá, která spolu s obcemi Bystrá a Meszna tvoří gminu Wilkowice. Leží na úpatí Malých Beskyd ve Wilkowické bráně (srov. Żywiecká kotlina) na řekách Wilkówka a Mesznianka, na severu sousedí s Bílskem-Bělou. Probihá tudy rychlostní silnice S1 z Bílska-Bělé směrem ke slovenským hranicím a také stejnosměrná železniční trať se stanicí Wilkowice Bystra. V roce 2011 zde žilo 6 761 obyvatel.
Wilkowice | |
---|---|
U školy | |
znak | |
Poloha | |
Souřadnice | 49°45′44″ s. š., 19°5′25″ v. d. |
Stát | Polsko |
Vojvodství | Slezské |
Okres | Bílsko-Bělá |
Gmina | Wilkowice |
Wilkowice | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 17,5 km² |
Počet obyvatel | 6 761 (2011) |
Hustota zalidnění | 386,3 obyv./km² |
Etnické složení | Poláci |
Náboženské složení | římští katolíci |
Správa | |
Telefonní předvolba | (+ 48) 33 |
PSČ | 43-365 |
Označení vozidel | SBI |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Vesnice vznikla pravděpodobně mezi rokem 1310 a 1320 během cisterciácké kolonizace, kdy opatem v Rudech u Ratiboře byl Balwin, přezdívaný Vlk (polsky Wilk). První zmínka o obci (Abbatisvilla) pochází z roku 1364.[1] Patřila Osvětimskému knížectví a s ním byla součástí nejdřív Českého království, poté v letech 1457–1772 Polska (od roku 1450 v rámci samostatného Żywieckého panství), resp. polsko-litevské říše, a následně Habsburské monarchii. Z hlediska kulturně-geografického se řadí k Malopolsku, resp. Západní Haliči.
V roce 1929 byla k Wilkowicím přičleněna obec Huciska ležící jihovýchodně od vlastních Wilkowic. Do roku 1936 sahají dějiny Železniční nemocnice Wilkowice, původně tuberkulózního sanatorium.
Turistika
Ve vesnici se nachází katolický kostel sv. Michaela Archanděla (novogotický z roku 1900) a jedná se o výchozí bodem turistických cest do Malých Beskyd a Slezských Beskyd.
- žlutá turistická značka vede na Klimczok přes Miesnu a chatu na Groni
- zelená turistická značka vede na Magurku a také na Klimczok přes Kołowrót
- modrá turistická značka vede na Klimczok
Partnerské obce
Reference
- W. Wattenbach (red.). Codex Diplomaticus Silesiae T.2 Urkunden der Klöster Rauden und Himmelwitz, der Dominicaner und der Dominicanerinnen in der Stadt Ratibor. Breslau: Josef Max & Comp., 1859. Dostupné online. S. 33. (latinsky)