Wilhelm Pollauf

Narodil se na Šumavě v rodině majitele pily. Vychodil školu v rodné Kvildě, maturitu složil na gymnáziu v Českém Krumlově a pak studoval práva na Německé univerzitě v Praze. Působil jako právník.[2] Po studiích nejprve pracoval ve státní službě, pak se věnoval advokacii.[3] V době svého působení v parlamentu se uvádí jako čekatel advokacie ve Vídni.[1]

Byl veřejně a politicky činný. Zpočátku patřil mezi stoupence Georga von Schönerera.[3] Pak založil menší Německou sociální stranu (Deutsche Soziale Partei), která se snažila kombinovat prvky sociální a národovecké.[2]

Působil coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1911, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Dolní Rakousy 30. Poslancem byl do své smrti roku 1916.[4]

V roce 1911 byl uváděn jako člen Německé sociální strany.[1] Po volbách roku 1911 byl na Říšské radě nezařazeným poslancem.[4]

Zemřel v květnu 1916.[3] Za první světové války totiž dobrovolně narukoval. Byl jednatelem vojenského soudu v Gorici. V tamní kavárně ho v květnu 1916 zasáhl nepřátelský granát a zemřel. V roce 1917 odhalil Bund der Deutschen in Böhmen na jeho hrobě na Gersthofu ve Vídni mramorovou bustu. V srpnu 1924 byla na rodném Pollaufově domě v Horské Kvildě odhalena pamětní deska.[2]