Wilhelm Neuber

Působil jako továrník ve Vídni.[1]

Studoval chemii ve Vídni a pak získal další odborné vzdělání v Německu. Roku 1865 převzal drogistický obchod firmy Wackenroder ve Vídni, ze kterého pak vyrostl velký podnik. Zaměřoval se na do té doby neznámé zpracování odpadů podle vlastních patentů. Například cyankáli produkoval z krevních odpadů, sloučeniny cínu z odpadních plechů. Měl továrnu v Perchtoldsdorfu a Brunn am Gebirge. Měl zastoupení pařížské firmy Poirrier a vyráběl mořidla a barvy. Zahájil také produkci přípravků na leptání skla a bělidel. Roku 1869 otevřel pobočný závod ve vídeňském Baumgartenu. Exportoval do Itálie, Ruska a na Balkán.[2]

Byl veřejně a politicky aktivní. Od roku 1876 byl členem vídeňské obchodní a živnostenské komory. V letech 1874–1881 zasedal ve vídeňské obecní radě.[3] Od roku 1884 byl přísedícím u vídeňského obchodního soudu. Opakovaně byl volen za viceprezidenta rakouského živnostenského spolku.[2]

Zasedal i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1884 za kurii měst v Dolních Rakousích, obvod Vídeň, VI. okres. Slib složil 4. prosince 1884.[4] V řádných volbách roku 1885 kandidoval, ale porazil ho kandidát antisemitů Robert Pattai.[5] Do parlamentu se vrátil v doplňovacích volbách roku 1888, místo Gustava Leona, nyní za kurii obchodních a živnostenských komor. Do Říšské rady usedl 25. ledna 1888. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1891.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Wilhelm Neuber, obchodník a majitel továrny na barvy, bytem Vídeň.[6] Zasadil se o vznik vídeňského obecního skladiště, celní poradny a exportní statistiky. Podílel se na přípravě zákona o potravinách.[2]

Patřil mezi ústavověrné (liberální, centralisticky orientované) poslance. V 80. letech ústavověrné politické proudy utvořily společný klub Sjednocené levice.[5] Po návratu do parlamentu je v roce 1890 uváděn jako člen podobně orientovaného klubu Sjednocená německá levice, jenž vznikl obnovou mezitím dočasně rozpadlého klubu Sjednocené levice.[7] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[8]

Po dlouhou dobu zastával funkci místopředsedy vídeňského mužského pěveckého spolku. Za zásluhy mu byl udělen Řád železné koruny a Řád Františka Josefa. Měl titul komerčního rady.[3]

Zemřel v únoru 1917.[3]