Wilhelm Medinger

Narodil se ve Vídni.[4] Jeho otcem byl rakouský průmyslník a podnikatel Johann Medinger (1846–1908). Wilhelm navštěvoval Schottengymnasium a Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. Získal titul inženýra zemědělství. Na vojně sloužil u 14. a 15. dragounského regimentu. Pak studoval ještě ve Vídni a Halle filozofii a státovědu. Ve své dizertaci se věnoval dějinám zemědělství v Čechách. Následně převzal roku 1902 od barona Oppenheimera panství Malá Skála, ze kterého učinil vzorný podnik. Publikoval národohospodářské a agronomické studie.[5][4][2]

V zemských volbách roku 1908 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou.[6] Uvádí se jako člen Strany ústavověrného velkostatku. Na sněmu setrval do jeho rozpuštění roku 1913.[5][4][2]

Od roku 1916 působil jako okresní starosta v Jablonci nad Nisou. Roku 1918 se stal náměstkem předsedy Svazu německých okresů v Čechách. Téhož roku ho rakouská vláda spolu s pozdějším rakouským prezidentem Michaelem Hainischem povolala za zemědělského poradce. V lednu 1919 byl jmenován mimořádným rakouským vyslancem v Haagu. Po uzavření mírových poválečných smluv optoval s ohledem na své majetky pro československé občanství a vzdal se funkcí v rakouské státní správě, ačkoliv se o něm tehdy uvažovalo jako o rakouském ministrovi financí a velvyslanci v Berlíně.[4]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění za Německou nacionální stranu (DNP).[7] Roku 1923 vystoupil z poslaneckého klubu německých nacionálů a krátce nato společně s poslancem Aloisem Stenzlem utvořili nový klub nazvaný Klub der fraktionslosen deutschen Abgeordneten.[8] Počátkem 20. let zastával aktivistické postoje k československému státu, čímž se rozcházel s negativistickým, ostře opozičním postojem Německé nacionální strany. To bylo důvodem, proč DNP opustil.[4]

Podle údajů k roku 1920 byl profesí majitelem pivovaru v Malé Skále u Jablonce.[9]

Když byla v roce 1922 ustavena střechová organizace sudetoněmeckých politických stran Deutsche Völkerbundliga, byl jmenován jejím prezidentem. V této pozici oponoval oficiální československé národnostní politice. Věnoval se zahraniční a hospodářské politice.[5] V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění za Německou křesťansko sociální stranu lidovou (DCSVP).[10] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V senátu setrval do roku 1932, kdy volební soud odmítl potvrdit jeho mandát a on tak byl zbaven postu senátora. Místo něj nastoupil Emil Reil.[11] Důvodem pro odepření mandátu byl fakt, že v době volby nebyl po 10 let občanem ČSR.[4]

Zemřel v prosinci 1934 na chirurgické klinice rudolfinské nemocnice ve Vídni. Dva měsíce před smrtí mu byl diagnostikován nádor. Jeho stav se zhoršoval a konem října 1934 vyhledal pomoc na této vídeňské klinice. Prodělal sice úspěšně operaci, ale jeho stav se dále zhoršoval. Den před úmrtím upadl do bezvědomí.[4]