Wilhelm Exner

Byl synem železničáře. Studoval na vídeňské polytechnice. Pracoval pak jako pedagog na vyšší reálné škole ve Vídni. V letech 1862–1868 vyučoval na školách v českém Lokti (zde vyučoval po dva roky[2]) a v dolnorakouské Kremži. V roce 1868 byl jmenován profesorem na lesnické akademii v Mariabrunnu. Roku 1875 byl pověřen začleněním této školy do Vysoké školy zemědělské ve Vídni. Stal se zde profesorem mechanické technologie a stavebního a strojního inženýrství.[1]

Byl i politicky aktivní. Působil jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil doplňovacích volbách roku 1882 za kurii venkovských obcí v Dolních Rakousích, obvod Hernals, Ottakring, Währing, Klosterneuburg. Slib složil 5. května 1882. Mandát zde obhájil i ve volbách roku 1885. Ve volbách roku 1891 uspěl za kurii městskou, obvod Vídeň, I. okres.[3] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Dr. Wilhelm Exner, c. k. dvorní rada a profesor na c. k. vysoké zemědělské škole, bytem Vídeň.[4]

V roce 1882 je uváděn coby ústavověrný poslanec Říšské rady.[5] Po volbách roku 1885 se uvádí coby člen klubu Sjednocené německé levice, který utvořilo několik ústavověrných politických proudů liberálního a centralistického ražení.[6] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[7] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[8] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[9] Národní listy v nekrologu uvádějí, že s poslanci českými byl vždy ve stycích přátelských.[2]

Od roku 1905 byl členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady), kde patřil k liberálnímu klubu.[1]

V roce 1900 byl generálním komisařem pro rakouskou expozici na Světové výstavě v Paříži.[2] V letech 1879–1904 zastával funkci ředitele institutu Technologisches Gewerbemuseum ve Vídni, na jehož založení se podílel. Následně až do roku 1910 byl prezidentem Spolku pro rozvoj živností. V roce 1920 se stal předsedou Rakouského normalizačního výboru. Byl také čestným prezidentem dolnorakouského živnostenského spolku, čestným členem Spolku německých inženýrů a od roku 1925 členem vídeňské akademie věd. Vídeňská vysoká škola technická mu udělila čestný doktorát.[1] Jmenuje se po něm Medaile Wilhelma Exnera, udělovaná v Rakousku osobnostem za národohospodářské zásluhy.

Zemřel v květnu 1931 po krátké nemoci.[2]