Wilhelm Achtermann

Narodil se v chudé rodině truhláře Theodora Achtermanna v centru Münsteru (Königstrasse 25); do školy chodil jen příležitostně a jako samouk se věnoval dřevořezbě. V osmi letech byl odeslán na statek Sandrup u Sprakelu ke svému bezdětnému strýci Johannu Heinrichovi Eßmannovi, jemuž dělal čeledína u krav, ovcí a prasat s nadějí, že hospodářství jednou zdědí. Strýc však zemřel bez závěti a teta nechala Wilhelma stále u téže práce.[1]. Odešel až v sedmadvaceti letech. Vyučen truhlářem, dodával k otcovu nábytku řezané ozdoby. Jeho řezbářské umění na skříni chrámových varhan objevil vrchní prezident vestfálské vlády Ludwig von Vincke a doporučil Achtermanna sochaři Christianu Rauchovi, který ho roku 1833 přijal ke studiu na Akademii výtvarných umění v Berlíně.[2] Později Achtermann přešel k profesorům Christianu Fridrichu Tieckovi, od něhož se naučil antikizující styl klasicismu a k Johannu Gottfriedu Schadowovi, celkem studoval devět let. Pro berlínskou katedrálu sv. Hedviky vytvořil svůj první kamenný reliéf, a také sádrový model sousoší Klanění tří králů, později provedený v interiéru.[3]

Hluboce věřící katolík Achtermann od počátku tvořil jen plastiky náboženských námětů, svou uměleckou tvorbu považoval "za modlitbu, bohoslužbu a povolání od Boha".[4] Přísně nazarénským pojetím si ve škole brzy vydobyl zvláštní postavení a zatoužil po Římě. Z Berlína odešel roku 1839 přes Carraru do Říma, kde byl finančně zajištěn jen jednoročním stipendiem, ale od počátku 40. let 19. století tam zůstal natrvalo a připojil se k německým nazarénům, vedeným Friedrichem Overbeckem, mezi nimi tehdy pobýval také Josef Führich. Později vstoupil do spolku německojazyčné komunity Campo Santo Teutonico.

Svými převážně mramorovými sochami a reliéfy zásoboval nejdříve kostely rodného Vestfálska, později i další objednavatele v Itálii. Formální provedení jeho kompozic často zůstává konvenční a chladně schematické. V Německu několik jeho stěžejních děl vzalo za své při bombardování za druhé světové války. Nejznámějším pozdním dílem je Pašijový oltář z roku 1875, který se v pražské katedrále dochoval neporušený.

• Klanění Tří králů, 1838–1839, sádrový model reliéfu pro tympanon katedrály sv. Hedviky v Berlíně, (poničeno při požáru 3. března 1943), rekonstruováno kolem roku 1963
• Kristus na kříži, 1842, pro vévodu z Arenbergu
• Velká Pieta, sousoší, mramor, 1844, dóm v Münsteru (zničena při bombardování 10. října 1943)
• Pieta pro pruského krále Fridricha Viléma IV.
• Snímání z kříže, sousoší z jednoho bloku mramoru, 1858, dóm v Münsteru (zničeno při bombardování 23. března 1945)[5]
• Pieta v kostele Nanebevzetí Panny Marie (Santa Maria Assunta) v obci Rocca di Papa (Lazio)
• Pieta a vlastní náhrobek v Campo Santo Teutonico v Římě, kde byl Achtermann pohřben.[6]

Pašijový oltář (1873), katedrála sv. Víta, Praha

• Pašijový oltář, šedě žilkovaný alpský mramor, reliéfy carrarský mramor, datováno 1873. Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, oltář stojí při východní stěně kaple sv. Ondřeje, zvané také podle hrobky a epitafů Martinická, má trojstupňovou novogotickou architekturu se vsazenými reliéfy. Na predele je v polokruhovém výklenku scéna Ukládání Krista do hrobu, po stranách niky se čtyřmi evangelisty a jejich atributy, zleva Jan, Matouš, Lukáš a Marek. Na predele je reliéf trůnící Panny Marie s Ježíškem a sv. Josefem, zleva přicházejí tři králové s doprovodem, zprava pastýři se zástupem věřících. V nástavci je mezi dvěma páry sloupků (vimperků s fiálami) vložen reliéf se scénou kalvárie se třemi kříži. Zleva na koni přijíždí setník Longin a chystá se vbodnout kopí do Kristova boku, před ním kráčí svatý Jan evangelista, u paty kříže klečí Máří Magdaléna a z pravé strany se blíží tři Marie, z nichž Kristova matka v popředí se sklání žalem. Za ní jsou dva vojáci, kteří hráli kostky o Kristovo rouchoː jeden sedí a druhý s dýkou v ruce vystupuje po žebříku k ukřižovanému lotrovi po Kristově levici. Pod tím latinský nápis kurentem CONSUMATUM EST. (česky Dokonáno jest.) V lomeném oblouku nástavce je reliéf vzkříšeného Krista mezi dvěma anděly. Architektura oltáře je završena plastickou gotickou kytkou. O původu oltáře informuje latinský darovací nápis, vytesaný na spodním sokluː Anno Domini 1873 posuit Dr. Adolf. Würfel S. M. E. Praepositus (českyː Léta Páně 1875 pořídil Dr. Adolf Würfel, S(vaté) M(etropolitní) K(apituly) probošt.). Svatovítský probošt zakoupil tento oltář v Římě od autora za 40 tisíc zlatých v Římě k příležitosti oslav 900. výročí založení Svatovítské kapituly.[7]

• Portrétní busta na radnici v Münsteru, kde byl Achtermann již za svého života jmenován čestným občanem.
• Vestfálská spisovatelka Ferdinande von Brackelová z Weldy vylíčila život Wilhelma Achtermanna v novele „Der Spinnlehrer von Carrara“ z roku 1887.
• Po Wilhelmu Achtermannovi je v Münsteru pojmenována ulice i základní škola.