White Light/White Heat

Nahrávání alba White Light/White Heat probíhalo v září 1967 v Mayfair Sound Studios v New Yorku.[6] Není přesně jisté, jak dlouho skupina album nahrávala. Jeho nahrávání trvalo jen několik dní, ale celé vzniklo v září.[7][p 1] Produkce se ujal Tom Wilson a nahrávacími techniky byli Gerry Kellgren a Val Valentin.[6]

Skladba „Here She Comes Now“ byla na prvních výliscích desky uvedena chybně jako „There She Comes Now“.[8] V roce 1976 album vyšlo ve Spojeném království se zcela odlišným obalem.[9] V roce 1986 bylo album remasterováno a vydáno s upraveným obalem, na kterém již tetování není znázorněno vůbec.

Před vydáním alba samotného vyšel v listopadu 1967 singl, obsahující skladby „White Light/White Heat“ a „Here She Comes Now“.[3][10]

Album White Light/White Heat vyšlo 30. ledna 1968 u vydavatelství Verve Records.[11] Na jeho předním obalu je fotografie tetování od Billyho Namea; ta ale není skoro vůbec vidět, protože je černá stejně jako podklad, jen má trochu jiný odstín.[11] Na zadní části obalu je pak fotografie všech členů skupiny.[11]

V prosinci 2013 vyšlo album u příležitosti pětačtyřicátého výročí v reedici doplněné o řadu alternativních či koncertních verzí různých skladeb.[12] Různé raritní nahrávky pro reedici dodali Lou Reed i John Cale;[13] první z nich několik týdnů před vydáním reedice zemřel.[14]

Album otevírá skladba o amfetaminech, která dala název celému albu – „White Light/White Heat“. V této verzi má stopáž kratší než tři minuty, na koncertním albu 1969: The Velvet Underground Live je o poznání delší, má osm a půl minuty.[7] Následuje „The Gift“. Text ke druhé skladbě napsal Reed ještě na univerzitě; jako hudba k ní byl použit základ skladby „Booker T.“.[15] Koncertní nahrávky skladby „Booker T.“ vyšla v roce 1995 jako součást box setu Peel Slowly and See. Nahrávka je velmi zvláštní, protože hudba je nahrána do jednoho kanálu a slova do druhého,[15] takže i při výstupu zní každé z jednoho reproduktoru a buď jednu nebo druhou část lze vypustit.[16] Hlavní postavou ve skladbě „The Gift“ je jistý Wald Jeffers;[15] student, který se snaží poslat sebe sama poštou.[7] Její text Cale recituje s velšským akcentem a zajímavostí je, že celý osmiminutový text namluvil na první pokus.[15] Jde o první skladbu skupiny, ve které se Cale představil jako hlavní zpěvák.

Jako třetí je na albu píseň „Lady Godiva's Operation“ s perverzním příběhem o změně pohlaví. Skladbu opět zpívá Cale, přičemž Reed občas svým hlasem také zasáhne.[15] Patrně nejmelodičtější skladbou na tomto albu je „Here She Comes Now“, poslední na A‑straně původní LP desky. Její demoverze rovněž vyšla na albu Peel Slowly and See.

Zatímco původní A-strana zní temně, podobně jako na první desce, na B-straně skupina odhodila veškeré zábrany a rozpoutala divokou freejazzovou explozi „I Heard Her Call My Name“. Její text pojednává o dávo zesnulé přítelkyni.[16][15] Poslední skladbou na albu je epický noisový jam v podobě sedmnáctiminutové „Sister Ray“. Při dřívějších koncertech skupiny byla skladba označována jako „Searching“ a trvala ještě déle.[17] Například na albu Bootleg Series Volume 1: The Quine Tapes z roku 2001 má třicet osm minut. Skladba byla nahrána bez baskytary (Reed i Morrison hráli na kytary a Cale na varhany) a původně nikdo nevěděl, jak skladba bude dlouhá.[17] V několika místech jsou kytary slyšet slaběji než Caleovy varhany. Podle Reeda její text pojednává o homosexuálním dealerovi.[17]

Hudebníci

• Lou Reed – zpěv, kytara, klavír
• John Cale – zpěv, elektrická viola, varhany, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
• Sterling Morrison – zpěv, kytara, baskytara, zvukové efekty v „Lady Godiva's Operation“
• Maureen Tucker – bicí, perkuse,

Produkce

• Tom Wilson – producent
• Gary Kellgren – zvukový inženýr
• Val Valentin – zvukový inženýr
• Bob Ludwig – mastering

V žebříčku pěti set nejlepších alb všech dob podle časopisu Rolling Stone se umístilo na 292. příčce.[18]