Doug Yule

Narodil se 25. února 1947 v Bostonu ve státě Massachusetts,[1] ale vyrůstal na Long Islandu.[8] Měl šest sourozenců, z toho pět sester a jednoho bratra.[8] Od dětství měl blízko k hudbě, neboť jeho otec Alan byl trumpetistou. Matka pracovala jako sekretářka v kostele. Prvním nástrojem, na který se Yule začal učit, byl klavír ve čtvrté třídě.[8] Spolu se všemi svými sourozenci zpíval v kostelním sboru a mimo klavír se později začal učit také na barytonový roh a tubu.[8] Ve třinácti letech se pod vlivem rock and rollu začal učit hrát též na kytaru.[9] Dalším nástrojem, který objevil počátkem šedesátých let, bylo banjo, a tak několik let hrál i bluegrassovou hudbu.[9] Hudba však nebyla jediným, čemu se Yule na střední škole věnoval. Účastnil se rovněž hereckých kurzů a chtěl se stát hercem.[9] Roku 1965 se zapsal na divadelní fakultu Bostonské univerzity, ale strávil zde pouhý jeden rok.[3][10]

V období studií v Bostonu hrál v několika kapelách. První se jmenovala The Nickels, později přejmenovaná na Our Boys.[10] Ve skupině působil jako hlavní kytarista, později však díky příchodu jiného kytaristy přešel ke klávesám.[11] Skupina hrála výhradně převzatý materiál od jiných interpretů. Stejně na tom byla i jeho další kapela nazvaná The Argonauts, kde opět působil jako klávesista.[11] Později ze skupiny odešel, aby se přestěhoval do Kalifornie, kde však dlouho nevydržel a musel odjet do New Yorku, odkud potom zpátky do Bostonu, kde se vrátil ke kapele The Argonauts (nyní již se zkráceným názvem The Argos).[12] Ve skupině však dlouho nehrál a když v roce 1968 odešel, dostal možnost přidat se k aktivní kapele The Glass Menagerie.[12] Vedle jiných ve skupině hráli i Willie Alexander (bicí) a Walter Powers (baskytara), on sám hrál na kytaru.[13] Skupině dělal manažera Hans Onsager, který v té době spolupracoval jako cestovní manažer i se skupinou The Velvet Underground.[12]

V září 1968 skupinu Velvet Underground opustil violista, baskytarista a klávesista John Cale.[14] Ostatní členové Yulea již znali přes svého cestovního manažera a nabídli mu, aby v kapele zaujal místo po Caleovi.[15] Skupina Yulea potřebovala hlavně jako baskytaristu; problém však byl v tom, že Yule na ní hrát neuměl. Navíc se musel do několika málo dní naučit repertoár skupiny, aby mohl odehrát první domluvený koncert.[16] Od listopadu do prosince 1968 skupina nahrála ve studiu TTG Studios v Hollywoodu své třetí studiové album,[17] které vyšlo v březnu následujícího roku pod názvem The Velvet Underground.[18] Yule se autorsky nepodílel na žádné písni z alba, za všemi stál Lou Reed. Mimo baskytary na albu hrál ještě na varhany a ve skladbě „Candy Says“ zpíval hlavní vokály[19] a spolu s Tuckerovou zpíval refrén v „The Murder Mystery“.

V různých obdobích počínaje dubnem a konče srpnem 1970 skupina nahrála své čtvrté album, které v listopadu téhož roku vyšlo pod názvem Loaded. Yule zde opět autorsky nepřispěl, všechny písně jsou i v tomto případě Reedovým dílem, i když jako autoři byli na obalu desky uvedeni všichni členové.[20] Jelikož byla Tuckerová v době příprav alba těhotná, musel za ni zaskakovat jiný bubeník. V některých skladbách hrál Yule, někde Adrian Barber, Tommy Castanero a ve dvou případech i Yuleův mladší bratr Billy (ten hrál jako náhrada za Tuckerovou i při koncertech[21]). Doug Yule vedle bicích a baskytary na albu hrál i na klávesy a v několika skladbách zpíval hlavní vokály. Když v srpnu 1970, tedy ještě před vydáním alba, ze skupiny odešel Lou Reed, stal se Yule jejím frontmanem.

Po Reedově odchodu začal Yule hrát na kytaru a do skupiny přišel Yuleův spoluhráč z Glass Menagerie, baskytarista Walter Powers.[22] V srpnu 1971 ze skupiny odešel i Morrison,[23] na jehož místo nastoupil zpěvák a klávesista Willie Alexander, rovněž dřívější člen Glass Menagerie. V této sestavě skupina koncertovala na různých místech po Evropě do doby, kdy v roce 1972 ze skupiny odešla Tuckerová. Manažer skupiny Steve Sesnick Yulemu zařídil nahrávání nové desky.[24] I když album Squeeze vyšlo pod hlavičkou skupiny The Velvet Underground, nehrál na něm žádný z jejích původních členů.[25] Album pak vyšlo v únoru 1973 a nedlouho poté se skupina rozpadla.[26]

Ještě před vydáním alba Squeeze se Yule rozhodl přestat věnovat hudbě, přestěhoval se na západ USA a začal pracovat jako tesař.[27] Během března a dubna roku 1974 nahrál Lou Reed své čtvrté studiové album nazvané Sally Can't Dance.[28] Yule hrál na albu na baskytaru v písni „Billy“.[28] U práce tesaře však dlouho nevydržel a začal pracovat v litografickém závodě; změna však nastala, když jej Reed pozval, aby vystupoval i během jeho turné.[28] V roce 1975 se účastnil nahrávání Reedova dalšího alba nazvaného Coney Island Baby, avšak písně, ve kterých hrál, vyšly až na jeho reedici v roce 2006.[29] Roku 1976 se podílel jako studiový hudebník na albu Night Lights písničkáře Elliotta Murphyho.[30]

Téhož roku Yule společně s Craigem Fullerem, Ericem Kazem a Stevem Katzem založil superskupinu American Flyer. S posledně jmenovaným se seznámil právě během prací na Reedově albu Sally Can't Dance.[31] Ještě v roce 1976 skupina vydala své první eponymní album, které produkoval George Martin, blízký spolupracovník skupiny The Beatles.[31] Další album Spirit of a Woman přišlo v následujícím roce a tentokrát ho produkovala skupina za pomoci Kena Friesena. Zatímco první album se umístilo v žebříčku Billboard 200 na 87. místě, druhé až na 171. pozici.[32] Po rozpadu skupiny se přestal věnovat hudbě. Když byli Velvet Underground v roce 1993 obnoveni pro evropské turné v klasické sestavě, tedy Reed, Cale, Morrison a Tuckerová, nebyl Yule pozván.[33] O tři roky byla stejná sestava uvedena do Rock and Roll Hall of Fame, avšak Yule byl i v tomto případě vynechán.[4][34]

Po roce 1997 se Yule částečně začal opět věnovat hudbě. V roce 1998 nahrál píseň „Beginning to Get It“ pro kompilaci A Place to Call Home.[35] Roku 2000 pak odehrál krátké turné, ze kterého vzešlo koncertní album Live in Seattle vydané o dva roky později. Rovněž hostoval na jednom koncertu Maureen Tuckerové; záznam z něj vyšel o dva roky později pod názvem Moe Rocks Terrastock.[5] V srpnu 2006 vystoupil spolu s Markem Gardenerem v newyorském klubu Pianos.[36] Ve stejném roce odehrál jako baskytarista krátké turné se surfrockovou skupinu The Weisstronauts a o dva roky později hrál na jejím albu Instro-tainment.[35] V červnu 2009 se účastnil diskuse ohledně nové knihy White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni spolu s jejím autorem Richie Unterbergerem v knihovně v Seattlu.[37] V prosinci 2009 se spolu setkali Reed, Tuckerová a Yule a udělali rozhovor o skupině Velvet Underground s novinářem Davidem Frickem v New York Public Library.[38]

Od roku 2007 je členem kapely RedDog hrající old-time music. Vedle něj, který hraje na housle, v kapele hrají ještě Tom Collicott (kytara, banjo) a Cary Lung (mandolína).[2] Se skupinou nahrál dvě alba, Hard Times (2009) a Nine-Tail Cat (2011).[2] Vedle koncertů v okolí domovského Seattlu skupina odehrála i krátké turné po Evropě.[2] Mimo to je rovněž houslařem.[7]

• UNTERBERGER, Richie. White Light/White Heat: Velvet Underground den po dni. Překlad Petr Ferenc. Praha: Volvox Globator, 2011. 364 s. ISBN 978-80-7207-821-9.
• BOCKRIS, Victor; MALANGA, Gerard. Nadoraz: Příběh The Velvet Underground. Překlad Josef Rauvolf. Praha: Levné knihy, 2010. 214 s. ISBN 978-80-7309-807-0.
• JOVANOVIC, Rob. Velvet Underground pod slupkou. Překlad Jiří Kleňha. Praha: Pragma, 2012. 303 s. ISBN 978-80-7349-335-6.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Doug Yule na Wikimedia Commons
• Osoba Doug Yule ve Wikicitátech
• (anglicky) Oficiální web
• (anglicky) Oficiální web RedDog
• Doug Yule v Internet Movie Database (anglicky)
• (anglicky) Douy Yule na Allmusic
• (anglicky) Doug Yule na Discogs