Wexfordský operní festival

Nově vznikající budova divadla na pozadí starého města

Počátky festival sahají do roku 1951, kdy Tom Walsh a skupina milovníků opery založili hudební tradici. Ta byla založené především na skladbě neobvyklého repertoáru sestaveného z nepříliš často uváděných děl. Ve vedení se vystřídalo sedm uměleckých ředitelů festivalu.

Na programu Wexfordského festivalu se zpravidla uvádějí tři opery a tento koncept je udržován již od samotného vzniku festivalu. Od svého počátku festival angažoval mladé začínající zpěváky, mnozí z nich byli Irové, ale objevilo se zde rovněž poprvé mnoho pozdějších velkých pěveckých jmen z celého světa.

V 60. letech 20. století byly na repertoáru české a ruské opery, a v 70. letech zase zvýšený zájem o opery Julese Masseneta pod vedením Thomsona Smillieho. Francouzské opery pak zase vystřídala italská operní tvorba. Mezitím se však objevovaly také mladší opery, např. od Benjamina Brittena a Carlisle Floyda a během 12letého vedení Elaine Padmorové byla pozvána řada nových zpěváků z celého světa, z nichž někteří zde měli svou premiéru. Byla to také Padmorová, kdo zajistil komerčního nahrávání a rozhlasové přenosy oper.

Na realizaci představení se od roku 1995 pravidelně účastnili také čeští umělci, především pak Pražský komorní sbor pod vedením Lubomíra Mátla (Bedřich Smetana - Hubička, Antonín Dvořák - Rusalka, Stanisław Moniuszko - Strašidelný zámek ad.[1]

Umělečtí ředitelé wexfordského festivalu:

• 1951–66: Tom Walsh
• 1967–73: Brian Dickie
• 1974–78: Thomson Smillie
• 1979–81: Adrian Slack
• 1982–94: Elaine Padmore
• 1995–2004: Luigi Ferrari
• 2005–: David Agler

Současným uměleckým vedoucím je (od roku 2005) David Agler. Ten dohlíží na vznik nového operního domu s vylepšeným vybavením na místě původního divadla.

• Seznam oper uvedených ve Wexfordu