Werner Lorenz
Werner Lorenz (2. října 1891, Grünhof, Německé císařství – 13. května 1974, Düsseldorf, Západní Německo) byl veterán první světové války a německý důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei za druhé světové války, který velel hlavnímu úřadu pro spolupráci s etnickými Němci.
Werner Lorenz | |
---|---|
![]() Werner Lorenz jako SS-Gruppenführer na fotografii z roku 1934. | |
Narození | 2. říjen 1891 ![]() |
Úmrtí | 13. květen 1974 (82 let) ![]() |
Děti | Rosemarie Springer |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei |
Doba služby | 1917–1945 |
Sloužil | ![]() ![]() ![]() |
Složka | ![]() ![]() ![]() |
Jednotka | Feld-Artillerie-Regiment Prinz August von Preußen Nr. 1. Jäger-zu-Pferd-Regiment Nr. 4 |
Velel | Hauptamt Volksdeutsche Mittelstelle |
Války | První světová válka Druhá světová válka |
Vyznamenání | Pruský železný kříž I. třídy Pruský železný kříž II. třídy Zlatý stranický odznak |
Podpis | ![]() |
![]() |
Mládí a první světová válka
Narodil se 2. října roku 1891 v západopomořanském městě Grünhof jako syn lesníka. Po dokončení základního vzdělání nastoupil na vojenskou akademii, kterou dokončil během roku 1911. Následně vstoupil do armády jako důstojnický čekatel a byl zařazen k 1. pluku polního dělostřelectva "Prinz August von Preußen" (Feldartillerie-Regiment "Prinz August von Preußen" (1. Litthau.) Nr. 1), který spadal pod 2. německou divizi generálmajora Otto von Belowa.
Za nedlouho byl však od divize odvelen a jeho novým působištěm se mu stal 4. jízdní pluk myslivců (Jäger-zu-Pferd-Regiment Nr. 4) od 35. divize. Během roku 1914, kdy vypukla válka byl Lorenz povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) a v průběhu války vystřídal několik služebních postů, včetně různých štábních pozic.
Zhruba na přelomu války se Lorenz nechal převelet do královského pruského leteckého sboru, kde byl zařazen do pilotního výcviku. Ten dokončil během roku 1917 a následně byl přiřazen ke 6. polnímu leteckému oddílu (Feld-Flieger-Abteilung 6), kde sloužil až do konce války jako bojový pilot. Nutno podotknout, že v té době velel jeho leteckému oddílu budoucí generálporučík Luftwaffe za druhé světové války, Job-Heinrich von Dewall.
Se skončením války se Lorenz, již v hodnosti nadporučíka (Oberleutnant), rozhodl vstoupit do nově vznikajících jednotek Freikorps a působil u pohraniční jednotky s kterou bránil východní hranice Německa proti polským jednotkám.
Během své služby za války si vysloužil obě dvě třídy pruského železného kříže a pruský letecký odznak.
Shrnutí vojenské kariéry
Data povýšení
- Fahnenjunker-Gefreiter – říjen, 1911
- Fahnenjunker-Unteroffizier – 1913
- Leutnant – 1914
- Oberleutnant
SS-Sturmbannführer – 31. březen, 1931
SS-Standartenführer – 7. červenec, 1931
SS-Oberführer – 9. listopad, 1931
SS-Brigadeführer – 3. červenec, 1933
SS-Gruppenführer – 1. listopad, 1933
SS-Obergruppenführer – 9. listopad, 1936
- General der Polizei – 15. srpen, 1942
- General der Waffen-SS – 9. listopad, 1944
Významná vyznamenání
Velký důstojnický kříž královského italského řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
Chorvatský řád koruny krále Zvonimira I. třídy s meči – leden, 1944
Pruský železný kříž I. třídy – 11. březen, 1918
Pruský železný kříž II. třídy – 12. září, 1914
- Královský pruský letecký odznak (První světová válka)
Válečný záslužný kříž I. třídy s meči – 30. leden, 1942
Válečný záslužný kříž II. třídy s meči
Zlatý stranický odznak – 30. leden, 1936
Gdaňský kříž I. třídy – 30. listopad, 1939
Gdaňský kříž II. třídy – 30. listopad, 1939
Sudetská pamětní medaile
Medaile za Anschluss
Kříž cti s meči
- Říšský sportovní odznak ve zlatě
Sportovní odznak SA
- Bulharská válečná pamětní medaile s meči
- Maďarská válečná pamětní medaile s meči
- Rakouská válečná pamětní medaile s meči
Služební vyznamenání NSDAP ve stříbře
Služební vyznamenání NSDAP v bronzu
- Služební vyznamenání SS
Čestný dýka Reichsführera SS
Čestný prsten SS
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Werner Lorenz na Wikimedia Commons
- islandfarm.fsnet.co.uk Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine