Václav Koc z Dobrše

Pocházel ze starobylého českého rodu Koců z Dobrše, narodil se jako prostřední ze tří synů vysokého státního úředníka Kristiána Koce z Dobrše (1806–1883) a jeho manželky Aglaji, rozené princezny Auerspergové (1812–1899), po matce byl synovcem dvou rakouských ministerských předsedů Karla Auersperga a Adolfa Auersperga. V roce 1858 vstoupil do armády jako kadet a rychle postupoval v hodnostech, nakonec byl jmenován generálmajorem (1893) a polním podmaršálem (1897). Byl též c.k. tajným radou a komořím a od roku 1898 nejvyšším hofmistrem arcivévody Bedřicha. V roce 1899 převzal po matce správu rodového majetku, velkostatek Újezd Svatého Kříže, k němuž patřila také Bělá nad Radbuzou. Velkostatek měl rozlohu bezmála 4 000 hektarů půdy a jeho hodnota byla vyčíslena na 825 000 zlatých[2]. V doplňovacích volbách byl v roce 1903 zvolen poslancem českého zemského sněmu, téhož roku byl penzionován v armádě. Krátce před smrtí byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny (únor 1912). Za zásluhy obdržel Řád železné koruny I. třídy, díky své službě u dvora arcivévody Bedřicha, který byl bratrem španělské královny Marie Kristýny, byl také nositelem velkokříže španělského Řádu Isabely Katolické.

V roce 1870 se v Salcburku oženil s hraběnkou Marií Lützowovou (1847–1880), sestřenicí významného bohemisty Františka Lützowa. Z jejich manželství se až po deseti letech narodil jediný syn Jindřich (1880–1956), Marie zemřela krátce po porodu. Po ovdovění se Václav Koc oženil podruhé v roce 1882 s hraběnkou Jindřiškou Krakovskou z Kolovrat (1859–1908), dcerou českého poslance Jindřicha Krakovského z Kolovrat.

Zemřel ve věku 70 let na dnes již neexistujícím zámku v Újezdě Svatého Kříže, kde byl také pohřben[3].

Jeho bratři Vilém Koc z Dobrše (1839–1906) a Karel Koc z Dobrše (1844–1901) byli poslanci českého zemského sněmu a říšské rady.