Weigelie

Weigelie (Weigela) je keř patřící mezi opadavé dřeviny, do čeledě zimolezovité (Caprifoliaceae). Rod je pojmenován po německém vědci Christianu Ehrenfriedovi Weigelovi. Všichni zástupci pocházejí z východní Asie.

Weigelie
Weigelie 'Bristol Ruby'
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádštětkotvaré (Dipsacales)
Čeleďzimolezovité (Caprifoliaceae)
Podčeleďzanicové (Diervilloideae)
Rodweigelie (Weigela)
Thunb., 1780
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Popisná kresba

Popis

Weigelie jsou opadavé vzpřímené keře. Letorosty jsou lysé nebo chlupaté, lehce čtyřhranné, s plnou dření. Pupeny jsou chlupaté. Listy jsou vstřícné, celistvé, krátce řapíkaté až téměř přisedlé, na okraji pilovité. Palisty chybějí. Květy jsou poměrně velké, pravidelné až lehce dvoustranně souměrné, pětičetné, jednotlivé nebo v chudých vrcholících. Vyrůstají na krátkých postranních loňských větévkách nebo na vrcholu letorostů. Kališní lístky jsou srostlé nebo až v bázi volné. Koruna je nálevkovitá až zvonkovitá, nejčastěji růžová nebo purpurová, řidčeji žlutá či bílá. Korunní trubka je na bázi úzká a potom se náhle rozšiřuje. Tyčinek je 5, dosahují ústí koruny nebo lehce vyčnívají. Semeník je spodní, srostlý ze 2 plodolistů a obsahující 2 komůrky. Čnělka je štíhlá, vyčnívající a nese hlavatou nebo dvoulaločnou bliznu. Plodem je kožovitá až dřevnatá tobolka obsahující mnoho hranatých, úzce křídlatých nebo bezkřídlých semen.[1][2]

Synonyma

Jiné české názvy: Weigela, vajgélie, zanice – synonymum jiné rostliny Diervilla (zanice). Jiné latinské názvy: Weigelia

Pěstování

Weigelie je široce pěstovaná dřevina, používaná do skupin, nebo i do rozvolněných živých plotů. Weigela florida v ČR kvete běžně dvakrát ročně, na jaře bohatě. V roce 2009 kvetly některé keře průběžně, ale méně, celý rok. Je to dlouhověká dřevina a až na několik kultivarů roste poměrně silně a po řezu dobře obráží. Silný řez lze provést nejlépe na jaře, nebo po odkvětu podle potřeby. Má ráda živné propustné půdy, ale je nenáročná.

Nároky

Při pěstování v mírném pásmu (ČR) weigelie rostou nejlépe na slunci, v polostínu rostou slabě a špatně kvetou. Vhodná je propustná, humózní až hlinitá půda, vlhká nebo dobře zásobená vodou a živinami. Snáší půdy kyselé až mírně zásadité.[3] Weigelie snáší exhalace, dobře snáší řez a obvykle netrpí škůdci.

Rozmnožování

Rozmnožuje se řízkováním bylinnými řízky, dřevité rostou špatně. [4]

Odkazy

Reference

  1. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky)
  2. JANG, Qiner; BARRIE, Fred R.; BELL, Charles D. Flora of China: Weigela [online]. [cit. 2015-06-13]. Dostupné online. (anglicky)
  3. (anglicky) PlantFiles: Weigela [online]. [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
  4. (česky) Dlouhověké vajgélie [online]. [cit. 2009-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-22. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.