Waterloo & City Line (linka metra v Londýně)

Linka byla projektována stavebními inženýry W. R. Galbraithem a Jamesem Henrym Greatheadom. Původně byla součástí London and South Western Railway a v roce 1923 se stala částí Southern Railway. Nakonec ji v roce 1948 znárodnily^[zdroj?!] hlavní železnice (main-line railways). Linka fungovala jako pokračování hlavního tahu ze železniční stanice Waterloo a původně bylo zamýšleno prodloužení hlavního tahu až do centra The City, ale upustilo se od toho v důsledku zákazu z roku 1846, který zamezil, aby podzemní železnice procházela centrem Londýna. Na lince byla plná integrace s národní sítí železnic a cestující si mohl koupit jízdenku ze železniční stanice přímo do stanice Bank. Součástí londýnského metra se linka stala až v roce 1994, kdy byla prodána za nominální výši jedné libry.

Waterloo & City Line je také v hovorové řeči známá jako The Drain (anglicky: odtok). Skutečný důvod vzniku názvu není znám, ale jsou zde tři teorie:^[zdroj?!] někteří věří, že to souvisí se zápachem bažinaté půdy na níž je Waterloo postavené, jiní zas, že to souvisí s podzemním kanálovým jezerem okolo tunelů, které byly pojmenovány „tubes“ na ostatních linkách. Někteří předpokládají, že znázornění linky na mapě připomíná odvodňovací troubu vyplývající ze City.

Jedna zvláštnost Waterloo & City je, že jako jediná z linek londýnského metra je pod zemí v celé délce (Victoria Line je celá pod zemí, ale depo má na povrchu). To představuje značné problémy při přepravě vlaků na linku a zpět z linky. Před vybudováním mezinárodního terminálu Waterloo International v roce 1990 byly vlaky zvedány po jednom vagónu tzv. Armstrongovým výtahem, který se nachází na druhé straně severní stěny železniční stanice Waterloo. Tento problém je dnes již vyřešen používáním jeřábu upevněným na vozovce, který ústí šachtou vedle depa u jižní části stanice.

Když Waterloo & City dostalo vlastní elektrárnu, uhlí bylo dodáváno ze železniční stanice Waterloo použitím druhého, menšího výtahu (také znám jako Abbottův výtah), což vysvětluje setrvávající vlakovou točnu ve zdejším depu. Zbývající zbytek na vedlejší koleji, který vedl k Armstrongovým výtahu je stále vidět po levé ruce, krátce po odchodu ze stanice (směr Bank).

V lednu 2003 Waterloo & City Line uzavřely na více než tři týdny kvůli bezpečnostním kontrolám, jež mělo za následek závažné vykolejení na Central Line, což vyžadovalo, aby všechny soupravy z roku 1992 prošly důkladnou bezpečnostní prohlídkou. Tentýž rok byla předána odpovědnost na údržbu linky firmě Metronet.

Linka byla uzavřena pro řadu oprav a kontrol vlaků, včetně uzávěrky mezi 31. březnem 1994 a 5. dubnem 1994. Linka byla uzavřena během roku 2006 kvůli renovaci (včetně opakovaného položení celé trati) a otevřena byla přes víkend 9. – 10. září 2006.

Původní soupravy byly v roce 1992 vyměněny za soupravy Class 482, které jsou vlastně totožné se soupravami z roku 1992 používanými na Central Line. Linka byla přestavěna na čtyřkolejný provoz, běžně užívaný na ostatních linkách: původní ocelové kolejnice byly ponechány a nově vyrobené byly z hliníku. Od uvedení soupravy do provozu se kvůli různým úpravám dost lišila od vlaků provozovaných na Central Line, zejména kvůli poslední úpravě, a to automatické obsluze vlaku, což znamená, že se nemohou zaměnit s vlaky z Central Line.

Poznámka: Za názvem stanice se nachází její případný původní název nebo názvy, datum otevření, případně i datum jejího uzavření.

• Bank (City) (8. srpen 1898) (přestup na Northern (větev Bank ), Central Line a Docklands Light Railway av stanici Monument na Circle a District Line )
• Waterloo (8. srpen 1898) (přestup na Northern (větev Charing Cross), Bakerloo, Jubilee Line a National Rail )