Wang Ťing-chung
Wang Ťing-chung (čínsky pchin-jinem Wáng Jǐnghóng, znaky 王景弘; † 1435) byl čínský eunuch a mořeplavec. Zaujímal důležité místo mezi admirály stojícími v čele dálkových námořních plaveb organizovaných říší Ming v první polovině 15. století. Byl druhým nejvýznamnějším vůdcem plaveb do Indického oceánu spojovaných se jménem Čeng Chea.[1]
| Wang Ťing-chung | |
|---|---|
| Úmrtí | 1435 |
| Země | říše Ming |
| Povolání | eunušský úředník, admirál |
| Znám jako | cestovatel, mořeplavec |
| Nábož. vyznání | islám |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
Wang Ťing-chung patřil mezi eunuchy, které roku 1403 Jung-le, císař čínské říše Ming, pověřil organizací a uskutečněním námořních výprav po všech dosažitelných mořích. Účastnil se prvních tří výprav Čeng Chea do Indického oceánu.[2]
Roku 1425, kdy císař Chung-si připravoval přesun hlavního města z Pekingu zpátky do Nankingu, je Wang Ťing-chung připomínán, vedle Čeng Chea, mezi eunuchy pověřenými velením nankingské posádky a opravami císařských paláců v Nankingu.[2]
V sedmé výpravě Čeng Chea (1431–1433) zaujal rovnocenné postavení s Čengem, když byl stejně jako on jmenován „hlavním vyslancem“, to jest náčelníkem expedice.
Roku 1434 jeden ze sultánů panujících na Sumatře poslal svého bratra s tributem k mingskému císaři Süan-temu. V Pekingu ale onen bratr onemocněl a zemřel. Následující rok Wang Ťing-chung vyplul na Sumatru s císařovým soustrastným dopisem, ale zemřel cestou při ztroskotání své lodi u břehů Jávy.[2][3][4]
V legendách
Jávští Číňané Wang Ťing-chunga uctívají. Podle místních legend byl hlavním navigátorem loďstva Čeng Chea. Během páté plavby čínského loďstva onemocněl a Čeng Che s ním 10 dní zůstal v jisté jeskyni, osobně se staraje o svého pomocníka. Potom loďstvo odplulo, ale Wang se skupinou námořníků a jednou lodí nějakou dobu zůstal na Jávě, kde se zabýval zemědělstvím, obchodem se zlatem a šířením muslimské víry.[1]
Podle legend Wang zemřel na Jávě v 78 letech a byl pochován podle muslimského ritu. V jeskyni u Semarangu, kde se o něho v nemoci staral Čeng Che, byl postaven chrám na Čengovu počest.[2][1][5]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ван Цзинхун na ruské Wikipedii.
- LEVATHES, Louise. When China ruled the seas: the treasure fleet of the Dragon Throne, 1405-1433. 1. vyd. New York: Simon & Schuster, 1994. 252 s. Dostupné online. ISBN 0671701584. S. 190–191. (anglicky) [dále jen Levathesová].
- GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Volume II (M-Z). New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. Heslo Wang Ching-hung, s. 1364–1365. (anglicky)
- TSAI, Shih-Shan Henry. Perpetual Happiness: The Ming Emperor Yongle. Seattle, Wash.; Chesham: University of Washington Press; Combined Academic, 2002. 286 s. Dostupné online. ISBN 0295981245. S. 151 a 158–159. (anglicky)
- Levathesová, s. 173.
- SURYADINATA, Leo. Zheng He, Semarang, and the Islamization of Java. In: SURYADINATA, Leo. Admiral Zheng He and Southeast Asia. Singapore: Institute of Southeast Asian Studies, 2005. ISBN 981-230-329-4. S. 108. (anglicky)
Literatura
- DREYER, Edward L. Zheng He: China and the Oceans in the Early Ming Dynasty, 1405-1433. New York: Pearson Longman, 2007. 238 s. (Library of World Biography Series). ISBN 0321084438. (anglicky)
- LEVATHES, Louise. When China ruled the seas: the treasure fleet of the Dragon Throne, 1405-1433. 1. vyd. New York: Simon & Schuster, 1994. 252 s. Dostupné online. ISBN 0671701584. (anglicky)
- TSAI, Shih-shan Henry. Eunuchs in the Ming Dynasty. New York: State University of New York Press, 1996. 290 s. (SUNY series in Chinese local studies). Dostupné online. ISBN 0791426874. (anglicky)
