Semarang

Semarang (indonésky Kota Semarang) je indonéské město ve střední části ostrova Jáva, na jeho severním pobřeží a v ústí stejnojmenné řeky. Je hlavním městem provincie Střední Jáva. Podle sčítání z roku 2010 mělo 2 067 254 obyvatel a bylo tak šestým nejlidnatějším městem v Indonésii. Rozlohou 373 km² je pak pátým největším městem po Jakartě, Surabaje, Bandungu a Medanu. Je především průmyslovým a obchodním centrem. Během koloniální éry (Indonésie byla nizozemskou kolonií) se stal Semarang hlavním přístavem země.

Semarang
Kota Semarang

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice6°58′ j. š., 110°25′ v. d.
Nadmořská výška4 m n. m.
StátIndonésie Indonésie
provincieStřední Jáva
Semarang
Semarang, Indonésie
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha373,8 km²
Počet obyvatel1 621 384 (2015)[1]
Hustota zalidnění4 337,8 obyv./km²
Správa
StarostaHendrar Prihadi
Vznik1547
Oficiální webwww.semarang.go.id
Telefonní předvolba(+62) 24
Označení vozidelH
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klima

Město leží na rozhraní rovníkového a tropického monzunového podnebného pásu, průměrná roční teplota ve městě je 28 °C. Počasí je tedy horké a vlhké. Zejména v lednu, kdy vrcholí období dešťů, bývají ve městě záplavy.

Špatné hospodaření s vodou způsobilo, že se půda ve městě propadá místy až o 15 cm ročně. Důsledkem jsou velké záplavy, které si vyžadují velmi nákladná opatření.

Obyvatelstvo

Ve městě žijí především Javánci, kteří mluví jazykem javindo, což je kreolský jazyk se základem v nizozemštině. Asi 5 % obyvatelstva tvoří dávno usedlí etničtí Číňané, kteří z velké části žijí v čínské čtvrti, ale hovoří javindo a tvoří pevnou součást společnosti. Většina obyvatel vyznává islám.

Historie

Při ústí řeky Semarang do moře vznikla živá tržní osada s velkou čínskou čtvrtí a nizozemskou pevností. Roku 1678 předal sultán město Nizozemské východoindické společnosti na umoření svých dluhů. Společnost vedla dlouhé války a do města mnoho neinvestovala. V polovině 19. století postavili Holanďané podél severního pobřeží Jávy Velkou poštovní silnici a brzy nato i železniční síť, jejímž hlavním uzlem byl Semarang. Vznikl zde tehdy moderní přístav, odkud se vyvážel hlavně cukr, káva, tabák, rýže a další zemědělské výrobky a plodiny.

Popis

Západ města je průmyslová zóna, na severu je mořské pobřeží a přístav. Středem města je historická čtvrť s charakteristickou koloniální architekturou, několika barokními kostely, velkou mešitou,ale i přepychovými vilami a dalšími pamětihodnostmi. Důležitou částí centra je tradiční čínská čtvrť. Turistickou páteří města se stala řeka Semarang a její nábřeží s parkovou úpravou a mnoha atrakcemi.

Hlavní z chrámů Sam Po Kong

Pamětihodnosti
  • Sam Poo Kong je nejstarší čínský chrámový komplex v Semarangu s pěti chrámy na celkové ploše 3,2 ha. Podle tradice jej založil čínský muslimský cestovatel a dobyvatel Čeng Che počátkem 15. století. Byl mnohokrát obnovován a v současnosti jej užívají nejen muslimové, ale také hinduisté, buddhisté a další.
  • Blenduk je barokní protestantský kostel s kopulí z roku 1753.
  • Kamenný památník Tugu Muda, vysoký 23 metrů, připomíná pětidenní bitvu a oběti mladých Indonésanů s Japonci v roce 1945.
  • Velká mešita na ploše 10 ha blízko přístavu byla otevřena v roce 2006. Má hlavní prostor pro 2 tisíce lidí, na nádvoří se vejde 15 tisíc osob.

Školství

V Semarangu je asi 600 základních škol, 220 nižších a přes 100 vyšších gymnázií, 88 odborných škol a 20 univerzit, z toho 8 soukromých. Nejvýznamnější jsou dvě:

  • Dipenegoro (UNDIP), státní univerzita s 11 fakultami, založená roku 1956
  • Soegijapranata (UNIKA), katolická univerzita s 8 fakultami, založená 1982

Náboženství

Obyvatelstvo je dle náboženství rozděleno takto:

Osobnosti

Ve městě se narodil mj. nositel Nobelovy ceny za lékařství Willem Einthoven.

Galerie

Partnerská města

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Semarang na anglické Wikipedii.

  1. Kode dan Data Wilayah Administrasi Pemerintahan Provinsi Jawa Tengah.

Literatura
  • Ottův slovník naučný, heslo Semarang. Sv. 22, str. 571

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.