Wan Li

Wan Li se narodil do chudé rodiny v provincii Šan-tung. Během svých vysokoškolských studií založil knižní klub, který se zabýval studiem marxisticko-leninské literatury.[1] Během japonské okupace se aktivně angažoval v protijaponských aktivitách a připojil se k hnutí 9. prosince. V tomto období zastával na částečný úvazek práci učitele.[1][2] V roce 1936 vstoupil Wan Li ve svých 20 letech do Komunistické strany Číny a poměrně rychle začal stoupat v její hierarchii.[2]

Po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949 Wan Li pokračoval v dráze úspěšného politika. V roce 1952 byl převelen do Pekingu, kde v letech 1958–59 dohlížel na stavbu tzv. „Deseti velkých budov“[3] V rámci komunistické strany patřil Wan Li k reformnímu křídlu, stejně jako Teng Siao-pching, jehož vedení Wan Li následoval a byl mu pravou rukou. Během kulturní revoluce ale spolu s Teng Siao-pchingem upadl v nemilost a v roce 1966 byl, stejně jako mnoho dalších, poslán na tzv. „převýchovu prací“, čímž přešel do ústraní.[1] Na své posty v Pekingu se vrátil až po uklidnění situace v roce 1973, v letech 1975–77 zastával funkci ministra železnic.[4]

Wan Li pomohl v Číně prosadit důležité zemědělské reformy, které začaly v roce 1978 v provincii An-chuej, kde v té době působil. Tyto reformy byly vynuceny několika faktory. Zaprvé, po hospodářském experimentu Mao Ce-tunga s tzv. „Velkým skokem vpřed“ se Čína na počátku 60. let nacházela ve zbídačeném stavu, kdy lidé neměli co jíst a umírali hlady v zoufalých podmínkách.[5] Wan Li zasažené oblasti v provincii An-chuej několikrát osobně navštívil, aby lépe pochopil situaci místních obyvatel. To, co viděl, jej hluboce zasáhlo a utvrdilo ho to v odhodlání nastalou situaci změnit.[5] Dalším faktorem, který vyvolal potřebu reforem, bylo extrémní sucho, které provincii An-chuej postihlo v roce 1978 a bylo jedno z nejhorších v zaznamenané historii.[6] Kombinace následků Velkého skoku vpřed a extrémního sucha si žádala řešení v podobě reformy zemědělství. Jedna ze změn, kterou Wan Li pomohl prosadit, bylo postupné zrušení komun, které se ukázaly být značně neefektivní.[5] Půda byla ze správy komun převedena do správy jednotlivých domácností. Reformy se v počátcích setkávaly s kritikou části komunistické strany, kdy někteří straníci tvrdili, že nejsou dostatečně socialistické a efektivní.[1][6] Později se ale ukázaly být velice účinné a Wan Limu je připisován úspěch na výrazném zvýšení zemědělské produkce v provincii An-chuej.[7]

Po úspěšných reformách byl Wan Li povýšen do užšího vedení komunistické strany. V roce 1980 se stal místopředsedou Státní rady a v roce 1988 předsedou Všečínského shromáždění lidových zástupců.[5] Zlomový okamžik přišel spolu s událostmi na Náměstí nebeského klidu v Pekingu v roce 1989. Když byla situace mezi demonstrujícími studenty a komunistickou stranou pod vedením Teng Siao-pchinga vyostřená, studenti se obrátili na liberálně smýšlejícího Wan Liho, aby s nimi navázal dialog a vyjádřil jim podporu. Wan Li narychlo ukončil svoji návštěvu Spojených států a Kanady a odletěl do Číny, kde ale nakonec projevil loajalitu straně a protestující oficiálně nepodpořil.[8] Poté, co byly protesty v Pekingu brutálně potlačeny, nakonec Wan Li vyslovil tomuto zákroku, který byl proveden pod vedením Teng Siao-Pchinga, oficiálně podporu.[2] V roce 1993 se z politického života stáhl a přestal se veřejně vyjadřovat k politickým záležitostem.[8]