Walther Meissner

Fritz Walther Meissner (německy: Meißner) (16. prosince 1882 – 16. listopadu 1974) byl německý technický fyzik.[1]

Walther Meissner
Narození	16. prosince 1882 Berlín
Úmrtí	16. listopadu 1974 (ve věku 91 let) Mnichov
Bydliště	Německo
Alma mater	Technická univerzita Mnichov Humboldtova univerzita Technická univerzita Berlín
Povolání	fyzik, inženýr a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Technická univerzita Mnichov Fyzikálně-technický spolkový ústav
Ocenění	Bavorský řád za zásluhy velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo Simon Memorial Prize
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meissner se narodil v Berlíně Waldemaru Meissnerovi a Johanně Gregerové. Studoval strojní inženýrství a fyziku na Technické univerzitě v Berlíně, jeho doktorským vedoucím byl Max Planck. Poté pracoval na Physikalisch-Technische Bundesanstalt v Berlíně. Mezi roky 1922 a 1925 založil třetí největší přípravnu kapalného helia na světě a v roce 1933 objevil Meissnerův jev,[2] tlumení magnetického pole v supravodičích. O rok později se stal předsedou sekce technické fyziky na Technické univerzitě v Mnichově.

Po druhé Světové Válce se stal prezidentem Bavorské akademie věd a humanitních oborů. V roce 1946 byl jmenován ředitelem akademické komise pro výzkum nízkých teplot. Laboratoře byly umístěny v Herrschingu am Ammersee až do roku 1965, kdy byly přesunuty do Garchingu. Meissner žil několik posledních let sám se svými dvěma psy. Zemřel v Mnichově v roce 1974.