Walter Heitz

Heitz vstoupil 7. března 1898 do 2. Západopruského polního dělostřelectva 36. regimentu. Zúčastnil se jako kapitán a velitel baterie první světové války. Během této války obdržel vedle Železného kříže II. a I. stupně i černý odznak za zranění a pruský kříž za vyznamenání ve službě. Také Královský Rytířský kříž Hausorden von Hohenzollern s meči a hamburský hanzovní kříž. [1]

V roce 1934 byl povýšen do hodnosti generálporučíka.

Heitz byl považován za přesvědčeného stoupence nacionálněsocialistického systému. Tuto úlohu plnil tak dobře, že 1. srpna 1936 byl jmenován prezidentem říšského válečného soudu. V této funkci byl 1. dubna 1937 povýšen do hodnosti generála dělostřelectva.

Při vypuknutí války 1939 mu bylo 60 let. Proto byl předpoklad, že bude brzy penzionován, také proto, že nezastával velitelskou pozici u žádné jednotky. Přesto mu bylo pro jeho prosbu přislíbeno, že se smí zúčastnit války na frontě. Po čtyř týdnech v říjnu 1939 byl jmenován velitelem Gdaňsko-Západopruského VIII. armádního sboru.

Byl více než tři roky velitelem tohoto sboru, s kterým prošel západní tažení 1940 a od 1941 do 1943 i Ruského tažení. Tato pro druhou světovou válku neobyčejně dlouhá perioda ho nechala se domnívat, že velení Wehrmachtu je s jeho službou zcela zpokojena. Na druhé straně ho velení považovalo za příliš starého pro vyšší postup ve vojenské hierarchii. Ačkoliv za jeho přechod přes řeku Oise, při které sám osobně pod nepřátelskou palbou našel vhodný přechod, za což obdržel 4. září 1940 Rytířský kříž železného kříže, nebyl oproti jiným velitelům západního tažení povýšen do hodnosti generálplukovníka. To přišlo až o tři roky později.

1942 patřil Heitz se svým VIII. Armádním sborem pod generálplukovníka Friedricha Pauluse a byl s ním obklíčen v kotli u Stalingradu. Heitz byl fanatický následovník Adolfa Hitlera, který nařizoval bojovat do posledního muže a hrozil zastřelením všem odpůrcům podle stanného práva. Ještě 29. ledna 1943 znělo z Hezitzových rozkazů mimo jiné: "Kdo kapituluje, bude zastřelen! Kdo vyvěsí bílou vlajku, bude zastřelen! Kdo chléb nebo salám od našich letců skryje a neodevzdá, bude zastřelen! Ostatní generálové jako generál dělostřelectva Walther von Seydlitz-Kurzbach, který již 25. ledna jeho velitelům dal svolení k samostatnému jednání i ke kapitulaci. 31. ledna 1943 byli němečtí vojáci, kteří chtěli kapitulovat na základě těchto rozkazů stříleni při útěku do zad.

• Fahnenjunker - 7. březen, 1898
• Leutnant - 18. srpen, 1899
• Oberleutnant - 17. září, 1909
• Hauptmann - 1. říjen, 1913
• Major - 1. duben, 1922
• Oberstleutnant - 1. listopad, 1927
• Oberst - 1. únor, 1930
• Generalmajor - 1. únor, 1933
• Generalleutnant - 1. říjen, 1934
• General der Artillerie - 1. duben, 1937
• Generaloberst - 30. leden, 1943

• Rytířský kříž (208. držitel) - 4. září, 1940
• Dubové ratolesti k Rytířskému kříži (156. držitel) - 21. prosince, 1942
• Německý kříž ve zlatě - 22. duben, 1942
• Spona k železnému kříži I. třídy - 19. květen, 1940
• Spona k železnému kříži II. třídy - 10. říjen, 1939
• Železný kříž I. třídy - (1. sv. válka)
• Železný kříž II. třídy - (1. sv. válka)
• Odznak za zranění v černém - (1. sv. válka)
• Kříž cti
• Domácí řád Hohenzollernů s meči (1. sv. válka)
• Královské pruské služební vyznamenání (1. sv. válka)
• Hamburský hanzovní kříž (1. sv. válka)
• | | | Služební vyznamenání wehrmachtu od IV. do I. třídy