Walking bus

Walking bus (německy pedibus, italsky piedibus, česky chodící autobus[1][2] nebo pěšibus[1]) je skupina školních dětí, které jdou pěšky do školy nebo ze školy, doprovázené dvěma rodiči ("řidič" vede a "průvodce" končí skupinu). Stejně jako tradiční autobus, pěší autobus má jízdní řád s určenou trasou, zastávkami a časovým plánem pro vyzvednutí jednotlivých dětí.

Zastávka pěšibusu v italské Zanice

Starší český výraz pěškobus není v tomto speciálním významu doložen, užívá se i nadále převážně jako sarkastické označení obecně pro pěší dopravu. Pro walking bus je Nadací Partnerství používán název chodící autobus či pěšibus.

Koncepce

Koncepci pěšího autobusu vytvořil v Austrálii v roce 1992 David Engwicht a do Anglie byla uvedena v roce 1998 Radou hrabství Hertfordshire, která ji jako první využila ji pro Wheatfields Junior School v městě St. Albans v Anglii [3]. Pěší autobusy jsou v Anglii oblíbené a šíří se i dále v Evropě, Severní Americe [4] a Novém Zélandu.

Cíle

Propagátoři pěších autobusů deklarují tyto cíle:[5]

V Aucklandu se v listopadu 2007 účastnilo sto škol, které provozovaly 230 pěších autobusů, což zahrnovalo více než 4000 dětí a 1500 dospělých.[6]

V některých zemích rodiče a děti využívají bezpečnostní vesty. To vedlo ke kritice, že školní autobusy jsou příliš schematické a nevedou děti k samostatně vytvořeným dovednostem nezávislého pohybu po městě. David Engwicht, jehož kniha z roku 1992 "Reclaiming our Cities and Towns" je základem pro koncepci „pěšího“ autobusu, později prohlásil, že "Od chvíle, kdy se „pěší“ autobus stal oficiálním programem, doprovázejí koncepci problémy, zvláště v případných soudních sporech a kulturách odmítajících přijetí jakékoliv rizika."[7]

Aktivity v České republice

V České republice vyhlásila Nadace Partnerství v roce 2009 grantový program Na zelenou 2009, který zahrnuje i aktivity spojené s pěším autobusem.[8]

Chodící autobusy také propaguje Centrum dopravního výzkumu, například v programu Bezpečná cesta do školy [9]

V češtině je také možno se seznámit s průzkumem pomocí dotazníku a koncepcí bezpečné dopravy do školy, vytvořenou pro školu v Port Talbotu (Wales,Anglie)[2].

Související články

Reference
  1. Na zelenou – Bezpečné cesty do školy Archivováno 3. 3. 2011 na Wayback Machine, dopravní program Nadace Partnerství, grantový a asistenční program Na zelenou 2011
  2. Central Infant and Junior School Port Talbot – Dopravní Plán[nedostupný zdroj], březen 2003, dopravní pracovní skupina základní školy Central School a Útvar silniční bezpečnosti okresu Neath Port Talbot, český překlad zveřejněn na webu Nadace Partnerství
  3. http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/education/880055.stm
  4. http://www.walkingschoolbus.org/
  5. http://www.iwalktoschool.org/
  6. Archivovaná kopie. www.travelwise.org.nz [online]. [cit. 2009-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-13.
  7. Dawid Engwicht: http://www.lesstraffic.com/Articles/Traffic/wbstalled.htm Retrieved on 2009-06-16.
  8. Na zelenou 2009, dopravní program Nadace Partnerství, Nadace Partnerství, 2009
  9. Jitka Heinrichová: Bezpečná cesta do školy, Dopravní inženýrství 01/2007

Externí odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walking bus na anglické Wikipedii.

  • Students 'ride' to school on foot — The Christian Science Monitor, accessed on 7 March 2005.]
  • Dawid Engwicht:Reclaiming our Cities and Towns
  • Nadace partnerství, doprava
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.