Władysław Dębski

Vystudoval gymnázium v Zoločivě. V letech 1881–1887 studoval práva na Lvovské univerzitě. Závěrečné zkoušky složil na Jagellonské univerzitě. V letech 1889–1896 byl praktikantem u soudu v Zoločivě. Roku 1896 se stal soudním adjunktem v Obertynu. V letech 1897–1905 působil v soudnictví v Zoločivě. V letech 1905–1913 pak zastával post rady zemského soudu v Sambiru, poté rady vrchního zemského soudu v Zoločivě.[1] V době svého působení v parlamentu je profesně uváděn jako rada zemského soudu v Zoločivě.[2]

Spoluzakládal pobočku organizace Sokol. Zasedal v městské radě v Zoločivě. Od roku 1905 patřil do Národně demokratické strany, která byla ideologicky napojena na politický směr Endecja. Byl členem stranického vedení.[1]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách do Říšské rady roku 1907, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 63.[3] Nastoupil poté, co rezignoval Kazimierz Obertyński. Slib složil 8. listopadu 1907.[4] Mandát obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1911.[3]

V roce 1907 je řazen mezi polské národní demokraty.[2] Po volbách roku 1907 i 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[3]

V roce 1918 se podílel na založení prozatímního vládního výboru ve Lvově. V letech 1919–1920 zasedal v polském Sejmu (ústavodárný sejm), kde byl členem klubu politické strany Związek Ludowo-Narodowy. Zemřel náhle v roce 1920 po návratu ze schůze senátu.[1]