Reciprocita

Princip reciprocity čili vzájemnosti hraje v lidských společnostech významnou roli. Příjemce daru cítí povinnost dar oplatit, poškozený se cítí oprávněn k odvetě, v jednání i ve směně se lidé snaží zachovávat vyrovnané vztahy čili „účty“.

V mezinárodních vztazích se pečlivě dodržuje požadavek reciprocity, například ve vzájemně přiznávaných výhodách, ale také sankcích. Tak pokud stát A vypoví jistý počet diplomatů státu B, bude téměř jistě následovat stejná reciproční odveta. V mezinárodním právu soukromém také platí, že se cizím občanům přiznává v zásadě stejné postavení, jako tuzemcům. Výjimkou jsou případy, kdy daný cizí stát reciprocitu nedodržuje.[1]

Výrazem reciprocity je i „zlaté pravidlo“ v etice:

Princip reciprocity v mezilidských vztazích naráží na dva problémy:

1. první krok jednání nemůže být reciproční a jedna ze stran musí začít;
2. reciproční jednání se snadno zesiluje a stupňuje, takže série odvet může vytvořit vážný konflikt.

Reciproční či převrácená hodnota čísla x je 1/x neboli x⁻¹.

Reciproký polynom je polynom, jehož první a poslední, druhý a předposlední atd. koeficienty se sobě rovnají.

Reciproká rovnice je rovnice, již tvoří reciproký polynom kladený roven nule.

Princip reciprocity v elektromagnetické teorii značí, že existuje časová symetrie mezi jevy. Například anténa vysílací a přijímací má pro oba směry stejné parametry pro elektromagnetické vlny. Pro magnetismus samotný však lze nalézt asymetrii.[2]