Vysoká zeď

• Radka Dulíková – Jitka
• Vít Olmer – mladý zraněný muž
• Helena Kružíková – matka Jitky
• Václav Lohniský – domovník
• Ivana Bílková – ošetřovatelka
• Josef Koza – zřízenec
• Marián Jirásko – Láďa
• Andrea Čunderlíková – dívka

Jedenáctiletá dívka Jitka (Radka Dulíková) každou volnou chvíli po škole tráví lezením po střechách a dílnách ve dvorech přilehlých domů. Jednoho dne, když honí kočku, se dostane až k vysoké zdi sanatoria sousedící se staveništěm. Za pomoci zednických koz a prken ji přeleze a uvidí na tamní zahradě na invalidním vozíku mladého muže (Vít Olmer). Mladík se zotavuje po automobilové nehodě ze zranění páteře. Jitka pak každý den vylézá na tuto vysokou zeď sanatoria a povídá si s ním. On zpočátku ani nestojí o její přítomnost, je v depresi a zoufá si, že už nikdy nebude chodit, ale postupem času se jejich vztah prohlubuje. Jitka mu počítá kroky, které i díky ní dokáže udělat bez pomoci vozíku, přinese mu hole, jablka a povídá si s ním. Postupně se do mladíka romanticky zamiluje. Domnívá se, že on její náklonnost a lásku bude opětovat, ale v konci příběhu se jí tato představa zhroutí. Nachází ho v přítomnosti jiné, dospělé dívky. Dochází ke zhrzení jejích citů. Jitka nakonec nalézá na staveništi ztracenou kočku, která jí úplně na začátku za mladíkem dovedla.

"Doposud si pamatujeme svoji vysokou zeď. I den, kdy jsme na ni poprvé vyšplhali, naplněni zvědavostí. Smutek objevů tamtěch let nám připadal zničující. Pak jsme se divili, jak jsme na něj mohli tak znenadání zapomenout."

—Prolog filmu

• Film začíná a končí klavírní skladbou L. van Beethovena – Für Elise.
• V titulcích filmu je uveden rok výroby 1963.
• Jan Procházka posléze námět a scénář k filmu převedl do románové podoby v souboru 4 novel s názvem Tři panny a Magdaléna.[2]