Vysoká Libyně
Vysoká Libyně (německy Hochlibin) je vesnice v severní části okresu Plzeň-sever, pět kilometrů severně od Kralovic. V obci žije 215[1] obyvatel, její katastrální území je 1285,54 ha a PSČ všech adres je 331 41.
Vysoká Libyně | |
---|---|
kostel sv. Blažeje | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
LAU 2 (obec) | CZ0325 530280 |
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Kralovice |
Okres (LAU 1) | Plzeň-sever (CZ0325) |
Kraj (NUTS 3) | Plzeňský (CZ032) |
Historická země | Čechy |
Zeměpisné souřadnice | 50°1′19″ s. š., 13°27′3″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 215 (2022)[1] |
Rozloha | 12,86 km² |
Katastrální území | Vysoká Libyně |
Nadmořská výška | 558 m n. m. |
PSČ | 331 41 |
Počet domů | 62 (2021)[2] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Obecní úřad Vysoká Libyně Vysoká Libyně 83 331 41 Vysoká Libyně [email protected] |
Starosta | Krivošová Jitka, DiS. |
Oficiální web: www | |
Úřední web: www | |
Vysoká Libyně | |
Další údaje | |
Kód obce | 530280 |
Kód části obce | 188077 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ves leží na náhorní rovině v nadmořské výšce okolo 560 m a je z větší části obklopena borovými lesy. Obec je součástí Mikroregionu Kralovicko.
Historie
Ves je písemně poprvé zmiňována v roce 1180 pod původním názvem Lubyně, když pán na zdejší tvrzi Přemysl de Lubyn společně s Dětlebem z Potvorova a Vitoněm z Kopidla uzavřel smlouvu o prodeji vsi Vlčkov (u dnešních Koryt) plaskému klášteru.
Později se ves dostala do majetku pánů z Gutštejna, kteří před rokem 1376 dali postavit jednolodní kostel sv. Blažeje. Roku 1509 prodali Gutštejnové Libyni spolu s okolními vesnicemi Kolovratům z Krakovce. Během následujících let se ves dostala do držení pánů Vchynských, Mitrovských, pánů z Michalovci a znovu Kolovratů.
Roku 1634 přepadlo Vysokou Libyni vojsko, zbyl po nich vypálený velkostatek a pivovar. Další agresor třicetileté války, švédský generál Hans Christoff Königsmarck, přepadl roku 1648 Libyni a žádal výkupné. Vesničané dali dohromady pouhých 30 tolarů. Po válce zbylo ve vsi patnáct sedláků a čtyři domkáři.
Roku 1659 zdědil Vysokou Libyni Krištof Jaroslav Kolovrat a nechal znovu postavit zámek. Krom toho je v majetku téhož roku uváděn poplužní dvůr, pivovar, sladovna, sýpka, cihelna a ovčín. Německá výchova synů K. J. Kolovrata vedla později k zakořenění německého jazyka ve vsi.
V roce 1680 se někteří sedláci připojili k selskému povstání proti plaskému panství, hrabě Kolovrat však povolal vojsko a rebelii potlačil.
Poslední z Kolovratů prodal statek roku 1700 Karlu Marxu Příchovskému, krajskému hejtmanu v Žatci. Za doby Příchovských ve vsi přibyly barokní sochy sv. Floriána, sv. Vavřince a sv. Jana Nepomuckého. Okolo roku 1730 je prvně zmiňován dnešní název Vysoká Libyně. Roku 1731 prodávají Příchovští Libyni Olivierovi z Wallisu, irskému vojáku ve službách císaře. Po roce 1750 se na panství usazovali němečtí osadníci a Židé.
Ke konci 19. století koupil panství Anton Kreissl a roku 1898 rodina obchodníků Dreherů. V roce 1927 byla ve vsi otevřena mateřská škola. Za druhé světové války Vysokou Libyní procházela hranice mezi Protektorátem a Sudety.
21. století
Ves má charakter zemědělského sídla, většina obyvatel ostatně pracuje v zemědělství. Od roku 1904 ve vsi působí sbor dobrovolných hasičů, dále také místní tělovýchovná jednota Sokol s fotbalovým oddílem (založen 1948) a dvěma oddíly stolního tenisu (založeny 1988). V roce 2001 získala obec ocenění Modrá stuha za výrazný společenský život v regionální soutěži Vesnice roku Plzeňského kraje.
Přírodní poměry
Na severu Libyně sousedí s Podbořánkami a Žďárem, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Hubenov a Kralovicemi a na západě s Bílovem. Na sever od vsi začíná přírodní park Jesenicko. Na jihu pramení Kralovický potok, na východě je na Hradeckém potoce rybník Chobot s chatařskou osadou.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 378 obyvatel (z toho 169 mužů), z nichž bylo 92 Čechoslováků, 272 Němců, tři Židé a jedenáct cizinců. Kromě sedmi evangelíků, třinácti židů a jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 349 obyvatel: 125 Čechoslováků, 219 Němců a pět cizinců. Většina se stále hlásili k římskokatolické církvi, ale žilo zde také 21 členů církve československé, jeden evangelík a čtyři lidé bez vyznání.[4]
Pamětihodnosti
Nejvýznamnější památkou je farní kostel svatého Blažeje raně feudálního původu z roku 1360 stojící na návsi. Jednolodní gotický kostel s gotickým portálem k jihu má věž s mansardovou jehlancovou střechou na západní straně a pětiboký uzavřený presbytář. V interiérech dochovány fresky.
V rozích a středu návsi stojí tři barokní sochy na vysokých hranolových podstavcích z počátku 18. století:
- socha svatého Jana Nepomuckého – postava světce s biretem na hlavě s křížem v náručí a tváří hledící k nebi. Na podstavci dvě znakové kartuše.
- socha svatého Vavřince – esovitě prohnutá podstava světce v jáhenském rouchu, s pravou rukou na prsou. Datováno 1723.
- socha svatého Floriána – drobná esovitě prohnutá podstava světce v oděvu římského vojína s přilbou na hlavě držícího korouhev a džber vody, u nohou má hořící dům. Na podstavci pamětní nápis Divo Floriane Ora Pro Nobis Et Protege Nos Ab Omni Pericvlo Ignis, datováno 1717.
Památkově cenná je i budova bývalé fary s klasicistní fasádou z počátku 19. století. Jednopatrová obdélná budova zámku, která stála v blízkosti kostela, byla zbořena roku 1988. Historii připomíná také kamenný křížek postavený manželi Voitovými na památku svého syna, který padl roku 1866 u Hradce Králové. Nedaleko vsi je v polích i malá zvonička. U vchodu na hřbitov rostou dvě stoosmdesátileté lípy.
Reference
- Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
- Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 245.
- Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 263.
Literatura
- Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vysoká Libyně na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Vysoká Libyně v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)