Libuše (vysílačka)

Do Protektorátu Čechy a Morava zařízení ze Spojeného království dopravil 29. prosince 1941 letoun, jenž spolu s ní přepravoval také příslušníky parašutistických skupin Anthropoid, Silver A a Silver B.[3] O vysílačku se starali členové skupiny Silver A, předně její radista Jiří Potůček.[4] První radiové spojení provedl 15. ledna 1942 ze svého úkrytu v kamenolomu Hluboká u Ležáků.[5] Potůček vysílal z podkroví objektu strojovny, který však byl malý, takže zde musel během vysílání ležet.[3] Následně se z důvodu, aby se předešlo prozrazení, vysílačka stěhovala postupně do rybářské výzkumné stanice v sádkách u Lázní Bohdaneč, dále zpět do Ležáků, tentokrát však do zdejšího Švandova mlýna, a následně do školy na Bohdašíně. V polovině června 1942 se Potůček s přístrojem přesunul k sedlákovi Antonínu Burdychovi do Končin u Bohdašína.[5]

Stručný provoz radiostanice:[3]

• 7. ledna 1942 – zvoleno stanoviště pro umístění vysílačky (lom Hluboká u Ležáků)
• 9. ledna 1942 – zahájení vysílání (neúspěšné)
• 15. ledna 1942 – zdárné spojení s Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) v Londýně
• 30. března až 13. dubna 1942 – porucha vysílací stanice
• 3. června až 16. června 1942 – porucha vysílací stanice
• 10. června až 17. června 1942 – Libuše umístěna v ležáckém mlýně
• 17. června 1942 – přesun vysílačky na Bohdašín
• noc z 25. na 26. června 1942 – poslední odeslání depeše
• 27. června 1942 – gestapo vydává příkaz ke zničení vysílačky
• 28. června 1942 – přesun přístroje do Končin
• 30. června 1942 – bez vysílačky prchá její operátor Jiří Potůček

Podle původních plánů měla být výsadková skupina vybavena dvěma stanicemi, a sice jednou přenosnou a druhou stacionární. Na přelomu měsíců října a listopadu roku 1941 ale došlo k přehodnocení dosavadních představ a výsadek do své výbavy získal kufříkovou stanici typu Mark VI C[1][2] a záložní komunikační přijímač Hallicrafters Skyrider (SX-17 nebo SX-24).[3][1] Když se v roce 2017 pořádala v Lázních Bohdaneč vzpomínková akce u příležitosti 75. výročí vysílání Libuše,[6] užili konstruktéři v replice vysílačky přijímač Hallicrafters Skyrider SX-24 Defiant.[7]

Stanici Mark VI C[1] vyvinuli britští konstruktéři na počátku druhé světové války. Vedle jednoduchého dvoustupňového vysílače obsahovala přijímač vybavený třemi elektronkami zapojenými coby zpětnovazební detektor a nízkofrekvenční zesilovač. Celá sestava se nacházela v kufru Mark III[1] o rozměrech 43 × 27,5 × 18 centimetrů a hmotnosti 15 kilogramů. Použitý záložní přijímač Hallicrafters Skyrider měl rozměry 53,5 × 24 × 28 centimetrů a hmotnost 25 kilogramů. Ve své době patřil ke špičkovým přístrojům mezi profesionálními přijímači.[3]

Za dobu svého provozu od ledna do června 1942 předala vysílačka úspěšně všech celkem 1098 telegramů.[3]