Vysílač Konstantynow

V roce 1949 došlo k rekonstrukci vysílače Raszyn v Łazach na vysílací výkon 200 kW, později zvýšen na 500 kW. I tento výkon byl však pro šíření kvalitního signálu rozhlasu po celém Polsku nedostačující, a proto bylo 5. července 1969 přikročeno k vybudování nového vysílače blíže ke geometrickému středu Polska. Autorem projektu vysílače byl inženýr Jan Polak.

V letech 1970–1973 probíhaly stavební práce na budovách, v letech 1971–1973 stavba linky vysokého napětí a od října 1972 do května 1974 práce na montáži stožáru. Od října 1973 do července 1974 pak trvala instalace rádiových zařízení.

Výstavba stožáru byla dokončena 18. května 1974 a oficiální zahájení pak proběhlo dne 30. července 1974. Od 22. července toho roku převzal vysílání polského rozhlasu z Raszyna.

Stav vysílače po pádu

Pohled na stožár od jednoho z lan

V roce 1984 během jedné z technických kontrol stožáru bylo odhaleno jeho poškození. Důvodem byly oscilace konstrukce způsobené větrem. Technické problémy během výměny vedly k úvahám na vybudování nové, pevnější konstrukce, leč ze záměru sešlo z ekonomických důvodů. V roce 1988 došlo k obnovení nátěru.

8. srpna 1991 v 19:10 hodin, během výměny kotevních lan, která byla ve špatném technickém stavu, se stožár zhroutil. Uvolňovalo se jedno z lan v páté poslední sekci a zakládala a napínala se 2 lana pomocná. První z pomocných lan se vyvléklo z upnutí a druhé se vytrhlo z kotvení, neboť nevydrželo sílu zbylých hlavních lan. Horní část stožáru se zlomila a udeřila do jeho základny, dolní se potom zlomila v opačném směru. Kolaps vedl ke zničení malého jeřábu, ani jedna z budov vysílačů nebo rozvodny však nebyly poškozeny. Při incidentu nikdo nezemřel ani nebyl zraněn.

Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že za destrukci stožáru je odpovědná firma Mostostal Zabrze, která stavbu zhotovila a udržovala. Vedoucí opravy vysílače z Mostostalu byl obviněn ze způsobené katastrofy a odsouzen ke dvěma a půl letům vězení. Trest mu byl nakonec snížen na dva roky. K nepřímým příčinám katastrofy patří zanedbání technického stavu po 17 letech provozu, špatný stav kotevních lan zjištěný již v roce 1987 a odchýlení vrcholu stožáru od svislé polohy o několik metrů.

Z důvodu velkého množství posluchačů v zahraničí rozhodla polská vláda v dubnu 1992 o znovuobnovení stožáru, projekt byl zahájen v září 1995. Ačkoliv některé práce byly již dokončeny (jako renovace starých základů stožáru), muselo být díky značným protestům místních obyvatel od této varianty upuštěno. Důvodem jejich obav byl vliv elektromagnetického záření na jejich zdravotní stav.

Nové místo pro vysílač bylo nakonec zvoleno v bývalém vojenském prostoru Solec Kujawski. Zde byly v letech 1998–1999 postaveny 330 m a 289 m vysoké stožáry (oba uzemněné), přívod ke stožárům je realizován přes speciální kotevní lana. Nová vysílací stanice byla uvedena do provozu 4. září 1999 na frekvenci 225 kHz.

Kromě stožáru a napájecího vedení všechny zbylé části areálu stále existují. Jsou ale nevyužité a pomalu se rozpadají. Ocelový stožár byl dán do šrotu, byl demontován zkorodovaný systém chlazení vysílače, stav vysílacího zařízení Brown Boveri & Cie je nejasný. Objekt je zabezpečen proti vniknutí nepovolaných osob.

• 
  Základy původního stožáru
• 
  Jedna z budov
• 
  Věž sloužící k označení severního konce pole rozpětí lan
• 
  Strážní věž na jižní straně
• 
  Rádiová věž

• Před svým zřícením dne 8. srpna 1991 byl nejvyšší stavbou na světě, poté tento post převzal vysílač KVLY-TV v Severní Dakotě v USA. I ten byl však překonán stavbou Burdž Chalífa ve Spojených arabských emirátech v roce 2008.
• Stožár převyšoval ostatní stavby v Polsku o více než 286 metrů.
• Při zahájení provozu polská pošta vydala příležitostné razítko a známku.[1]
• I nejvyšší stavba Evropy – televizní věž Ostankino – je nižší o více než 100 metrů.
• Jediný vysílač v dlouhovlnném provozu realizovaný půlvlnným zářičem.