Vugar Orudžov

Volnému stylu se věnoval od 15 let v Baku pod vedením Džory Džangirova. V roce 1989 následoval svého trenéra do Homelu v Bělorusku. V roce 1991 se poprvé objevil v seniorské reprezentaci Sovětského svazu jako zástupce Běloruské SSR a získal titul mistra světa. V roce 1992 reprezentoval Bělorusko v rámci Společenství nezávislých států na olympijských hrách v Barceloně. Ve skupině B prohrál jeden zápas s Korejcem Kim Il-ongem a z druhého místa postoupil do boje o celkové třetí místo, ve kterém porazil Rumuna Romicu Rașovana a získal bronzovou olympijskou medaili. V roce 1994 se s trenérem přesunul do Vladikavkazu a od roku 1995 reprezentoval Rusko. V roce 1996 se kvalifikoval na olympijské hry v Atlantě. Nezvládl však vstup do turnaje, když v prvním kole prohrál s Viktorem Efteniem z Ukrajiny. V opravch se dostal do boje o třetí místo, ve kterém podlehl Kubánci Alexis Vilovi a obsadil 4. místo. Od roku 1997 se zrušila papírová váha a tím skončila jeho reprezentační kariéra. Jako Ázerbájdžánec svojí rodnou zemi na mezinárodní scéně nikdy nereprezentoval. Po skončení sportovní kariéry se věnuje trenérské práci ve Spojených státech.

• Vugar Orudžov v databázi Olympedia (anglicky)
• Výsledky Vugara Orudžova na iat.uni-leipzig.de