Vsevolod Zeljonyj

Začínal v 10 letech se sambem v rižském klubu Zijemelblazma. Na začátku devadesátých let reprezentoval Sovětský svaz na juniorských soutěžích v sambu. Na judo přesedlal s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991, kvůli finanční podpoře juda jako olympijského sportu. V nově formované lotyšské reprezentaci se prosadil v roce 1992 v pololehké váze do 65 kg a druhým místem na mistrovství Evropy si potvrdil účast na olympijských hrách v Barceloně. Premiéru na olympijských hrách v 19 letech nezvládl a vypadl v úvodním kole s Jihokorejcem Kim Sang-munem. V roce 1996 se na olympijské hry nekvalifikoval kvůli potížím se shazováním váhy. Od roku 1997 přešel natrvalo do lehké váhové kategorie do 73 kg.

V roce 2000 se kvalifikoval na olympijské hry v Sydney. Ve čtvrtfinále nestačil v boji o úchop na Itala Giuseppe Maddaloniho a prohrál na počet napomenutí. Přes opravy se odostal do boje o třetí, ve kterém v úvodních sekundách zaskočil Jihokorejce Čchoi Jong-sina zvědačkou sukui-nage na ippon a získal bronzovou olympijskou medaili. Po olympijských hrách v Sydney se účastnil ještě dvou olympijských her v roce 2004 a 2008 a v obou případech nepřešel přes úvodní kolo. Sportovní kariéru ukončil v roce 2009. Věnuje se trenérské a funkcionářské práci.

Vsevolod Zeljonyj byl levoruký judista s osobními technikami plynoucími z příbuzného sportu sambo. Bojoval výhradně z obousměrného úchopu s cílem strhnout, povalit jakýmkoliv způsobem soupeře na zem. V rozvoji zápasnického talentu mu bránily složité podmínky doma v Lotyšsku. Přípravu na olympijské hry, mistrovství světa, Evropy si z větší části hradil sám a přes sponzory. V dobách největší nouze mu pomáhal vlivný lotyšský podnikatel Gunārs Ķirsons.